Moje povídka o šotcích vyjde v antologii Žena se sovou.
Doplníte barvy, restartujete tiskárnu, zkontrolujete zapojení a přesto ten krám netiskne! Z neustálých bojů s tiskárnou jsem už byla zoufalá. Co víc udělat, aby fungovala? Musím snad přinést obětiny tiskařským šotkům?
Právě z tohoto momentu se zrodil nápad na povídku. Co když šotci nejsou zlomyslné potvory a všechno je ještě jinak?
Rozhovor v on-line magazínu Munimedia.
Obvykle zajímavé osobnosti zpovídám sama, ale tentokrát jsem se ocitla na druhé straně diktafonu. Zpovídala mě redaktorka ze serveru Munimedia.
V rozhovoru se třeba dozvíte:
Mrkněte na celý rozhovor.
Psaním si vydělávám na složenky už pátým rokem.
Když jsem končila gympl, věděla jsem, že se chci dál živit psaním. Zároveň jsem tušila, že spisovatelů z povolání se v Česku moc neuživí. Jak ale skloubit psaní a pravidelný příjem? Jedinou cestu, kterou jsem před sebou viděla, byla žurnalistika.
Od té chvíle už uplynulo 8 let a já do světa psaní vidím mnohem lépe. Své postřehy a tipy ohledně profesního uplatnění pro psavce jsem sepsala do následujícího článku.
Vtěsnat příběh do 6 pouhých slov. Takové bylo zadání literární soutěže, která zaujala 135 soutěžících. Dohromady poslali rekordních 334 příspěvků. A tady je vyhodnocení. Zveřejňuji:
Autorka vyhrává román Dívka ve vlaku.
Spisovatel Jan Kotouč píše každý rok jeden román.
Nejlepší přítel každého autora? Pro spisovatele Jana Kotouče je to každodenní deadline – tedy počet slov, která musí napsat. A ví, o čem mluví. V prosinci devětadvacetiletý Kotouč pokřtil už svou devátou knihu s názvem Simeral v plamenech. Space opera ze série Sektor Hirano pojednává o expandujícím císařství a válce ve vzdálené části galaxie.
V poslední době jste také mohli zaznamenat jeho román Nad českými zeměmi slunce nezapadá. V této alternativní historii je Česko-slovenské království námořní velmocí, kterou čeká boj s flotilou carského Ruska.
V rozhovoru si povídáme o tom:
Představte si, že máte na hodinu jenom pro sebe člověka, kterého si hodně vážíte. Můžete se ho ptát na (skoro) cokoliv a on vám rád odpoví.
Zní to jako splněný sen? Pro mě tedy rozhodně ano! Proto tak ráda píšu rozhovory. Jestli jste na tom podobně, ale zatím jste se neodhodlali začít, přijďte na moji přednášku.
O psaní rozhovorů budu povídat na PragoFFestu v sobotu 4. února v Praze.
Parádní výkon, vaše příběhy jsou bezva!
Moc děkuji všem, kteří se zúčastnili mojí literární soutěže! Váš zájem mě naprosto ohromil. 135 autorů poslalo celkem 334 šestislovných příběhů. Pro srovnání – loni se účastnilo 27 autorů s 46 komiksy.
Nadělil vám Ježíšek málo knížek? Nebo jste si dali předsevzetí, že se letos zúčastníte alespoň jedné literární soutěže, ale zatím jste to nestihli? Vím, jak najednou zvládnete vyřešit oba své problémy. 
Zúčastněte se vánoční soutěže s Literární alchymií. Předloni jste psali básně o spisovatelích, loni zase spisovatelské komiksy. A co letos? Tentokrát jsem si připravila zadání, na kterém si pocvičíte schopnost výstižného vyjadřovaní.
A pro ty nejlepší mám připraveno 6 zajímavých knih, které vám teď krátce představím.
Vojta Žák píše přes deset let a nyní vydává svůj první román.
To, že to začínající autoři nemají lehké, není žádná novinka. Mého kamaráda a spolužáka ze žurnalistiky Vojtu Žáka to však neodradilo. Na vydání svého románu Než se pěšec stane králem, který jsem editovala, se pokusil vybrat peníze od fanoušků ve stále oblíbenějším crowdfundingu.
Napoprvé to nevyšlo, ale se Vojta poučil z chyb a letos na podzim spustil druhou kampaň. V ní vybral dokonce 214 % cílové částky a svou prvotinu úspěšně vydal.
V rozhovoru si povídáme o tom:
Eseje o tvůrčím psaní z pera spisovatele Raye Bradburyho.
Vždycky je zajímavé přečíst si o tom, jak tvořili známí autoři. Jejich postup se sice nedá napodobit, protože každý musí jít svou vlastní cestou, ale můžeme se v ledasčem inspirovat.
Zajímavým zdrojem tipů je určitě sbírka esejů s názvem Zen a umění psát od velikána fantastiky Raye Bradburyho. Proslavil ho zejména román 451 stupňů Fahrenheita a povídková sbírka Marťanská kronika. Ale kromě toho Bradbury napsal desítky, ne-li stovky povídek, další romány a divadelní hry.
Hlavní myšlenkou, která se prolíná všemi eseji v knize Zen a umění psát, je, že by spisovatel měl mít z psaní radost a měl by si svoji práci užívat. A krásné je, že z textů přímo čiší, jak Bradbury psaním žije.
„Píšete-li bez nadšení, bez požitku, bez lásky, bez legrace, jste jen poloviční spisovatelé. Znamená to, že máte tolik práce s pošilháváním po komerčním trhu a nasloucháním avantgardní kotérii, že nejste sami sebou.“
© 2017 Literární alchymie
Nejnovější komentáře