O tvůrčím psaní a literárních soutěžích

Jak Bezruč dostal myslivecký odznak od mého předka

Pokud čtete Literární alchymii pravidelně, tak víte, že jsem nedávno připravovala autorskou stranu o spisovatelích do Brněnského deníku Rovnost. Zjistila jsem přitom spoustu zajímavých věcí, které se do novin nevešly, a proto se o ně s vámi podělím tady. A taky přidám k dobru jednu rodinnou historku.

Autorská strana

Tolik jsem toho popsala a přece mi to nestačilo.

Autorská strana je v našich novinách horkou novinkou. Jde o publicistickou stranu, kterou připravují šéfredaktoři a zkušení redaktoři. A ti mají (téměř) volnou ruku. Můžou si vymyslet, o čem budou psát a jakou formou to zpracují. A to je naprosto nevídaná svoboda. Představte si, že vám dá někdo volnou novinovou stranu a vy si tam můžete napsat o čem chcete. To je přece splněný sen!

Články ostatních mě opravdu baví. Peťa Kozlanská publikuje svoje vtipné zápisky z mateřské dovolené, další kolega připravil text o běhání a šéfredaktor pátrá v historii našeho zakladatele Pankráce Krkošky. Letos totiž Rovnost oslaví 130 let od svého založení a jsme tak nejstarší stále vycházející noviny ve střední Evropě. 😉 Takže se každé úterý těším, co zajímavého si přečtu.

Jako své první téma jsem si vybrala brněnské spisovatele. Úplně náhodou jsem totiž nedávno zjistila, že bydlím ve stejné ulici, kde strávil mládí Milan Kundera. Jo, ten Kundera, který je momentálně nejznámější český spisovatel. Říkala jsem si, že i další lidi by mohlo zajít, který literát žil poblíž jejich bydliště. A tak vznikla moje mapa brněnských spisovatelů.

Rozhodla jsem se, že budu psát o pěti z nich. Vybrala jsem si Kunderu, Hrabala, Bezruče, Blatného a Halase. Nejdřív jsem se bála, jestli budu mít vůbec čím stránku zaplnit, protože tak rozsáhlý text jsem do novin ještě nepsala. Jako obvykle jsem se zbytečně stresovala předem. Nakonec jsem měla tolik textu, že jsem musela krátit. A pořád to nestačilo. Tak jsem vyškrtla celého Hrabala. Stále to teklo. A tak jsem znovu škrtala. Věřte, bylo mi u toho smutno. Příště si budu víc věřit a naplánuji si text delší. 😉

A teď střípky, které se do noviny nevešly:

Petr Bezruč

Jednou se mladý Bezruč zastal českého chlapce proti přesile německých kluků, mezi kterými byl i syn náměstka brněnského starosty. Po vyšetřování za to zaplatil dvojkou z mravů a neúspěchem při maturitní zkoušce z fyziky.

Už na gymnáziu začal psát verše. „Jak už to tak bývá, ale byl jsem tak moudrý, že jsem je všechny spálil,“ poznamenal později básník.

 

Petr Bezruč

Sedmnáctiletý Petr Bezruč. Foto: Internetová encyklopedie dějin Brna

K Bezručovi se pojí i rodinná historka. Jedna jeho známá se mu chtěla odvděčit a tak pro něj do sbírky sháněla odznak černých myslivců. obrátila se kvůli tomu na soudního radu Josefa Foltánka, který byl pasovaný černý myslivec, jestli by mu odznak nevěnoval.  To byl můj asi praprastrýc, přesnou rodinnou vazbu nevím. Ten jejímu přání vyhověl a tak je dnes možná v nějaké pozůstalosti po Bezručovi odznak od naší rodiny.

Bezručův podpis pro Foltánka.

Bezruč byl rád, že získal další kousek do sbírky, a odvděčil se autogramem. Později posílal i pohledy.

František Halas

Když byl nezaměstnaný, vypomáhal svému příteli Jiřímu Mahenovi v brněnské knihovně. Tam poprvé potkal svoji budoucí manželku Libuši Rejlovou. Do svatby jí napsal 700 dopisů. Holt tehdy ještě nebyly esemesky.

Ivan Blatný

Jako sedmiletý si Blatný napsal Ježíškovi o knihu Cesta pana Broučka na měsíc a baterii do otázkové hry Ivan.

První báseň napsal v osmi letech.

V sekundě vymyslel úsměvnou ironickou povídku, ve které se na hřbitově sejde sněm kostlivců, velikánů dějin. Chtějí zachránit československou prestiž v kopané. V brance stál Jaroslav Hašek, útok vedl Jan Žižka, na křídlech byli Oldřich s Boženou. V přípravném utkání před soubojem s Rakouskem porazili SK Líšeň 1:0.

Literární přátelé ho nazývali brněnský dandy.

Rodiče mu brzy umřeli a starala se o něj babička. Když v roce 1944 zemřela, do výstavního bytu na Obilním trhu se k němu nastěhoval literát Josef Kainar s nevlastní maminkou. Dvouleté soužití však neskončilo dobře. V hádce jednou vzal Kainar na Blatného nůž.

Kolik knih jsem přečetla, než jsem se dostala ke všem zajímavostem, zjistíte z tohoto příspěvku.


 

PS: Na Facebooku Literární alchymie najdete fotky z vyhlášení literární soutěže Vyškovský cedník a přečtete si, jak jsem potkala spisovatelku Kateřinu Tučkovou.

5 komentářů

  1. Markét R.

    Tak kdyby se tohle učilo na hodinách češtiny, pak bych tam možná neusínala. 😀 Povedený článek, někde si musím sehnat i ten novinový. 😉

  2. Míša z Knihy nad zlato

    Jé, to bylo moc zajímavé počtení! Doufám, že si tu někdy přečtu ještě nějaké další zajímavosti.
    Zaujala mě hlavně ta povídka, ve které se na hřbitově sejde sněm kostlivců – velikánů dějin, kteří chtějí zachránit československou prestiž v kopané! 🙂

    • Katka

      Jo, s tím fotbalem je to fakt dobrý námět. 🙂

  3. Knižní přátelství

    Úžasný článek!! Hrozně se mi líbí, že je Tvůj blog spojený se zákulisím z novin. Tohle je opravdu velice ojedinělé. Většina lidí, kteří pracují v časopisech, novinách nebo nakladatelstvích, se vymlouvá, že už dále nemá na nic čas a blogy nepíše. Ale je to velká škoda, protože tohle čtenáře skutečně zajímá a baví. Alespoň mě tedy rozhodně ano. Proto jsem moc ráda, že Ty sis blog založila a věnuješ se mu s takovým úsilím… 🙂

    PS: Musíme zase někdy zajít na kafčo.

    PPS: Bezruč byl tedy vážně fešák. A navíc udělal takový hrdinský přátelský čin. Myslím, že se pro něj budu muset brzy zastavit do knihovny… 🙂

    • Katka

      🙂 Určitě na kafe zajdeme. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2024 Literární alchymie

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑