Festival literatury pro opravdové booklovery. Takový byl podtitul minikonference Belles Lettres, které jsem se čtrnáctého června zúčastnila v Praze. Osm známých jmen autorů, lektorů, nakladatelů a specialistů na propagaci. Jak to dopadlo?
Belles Lettres moderovala Michaela Losekoot z Růžové pandy.
Začátek konference.
Přednášky
Nebudu se zbytečně rozepisovat a vypíchnu jen to, co mě nejvíc zaujalo.
Petr Ludwig přednášel o tom, jak přestat prokrastinovat psaní knihy. Nečekala jsem, že bude tak konkrétní, ale to právě bylo bezva. Ale o skutečné existenci prokrastinace mě autor zatím nepřesvědčil.
Dostali jsme tip na „zenový“ textový editor Omm writer. Oproti Wordu má jeho výhoda spočívat v naprosté minimalističnosti. Na druhou stranu mě opravdu tlačítka ve Wordu nerozptylují, takže tento tip asi nevyužiju. Ale mě zaujal program Acapela box. Nahrajete do něj text a on vám ho přečte nahlas. Ráda bych ho vyzkoušela, ale vypadá, že je to placené.
Poznámek mám dost, ale nejvíc mě zaujala myšlenka: „Přestaňte psát, dokud vás to ještě baví.“ Úplná novinka to není, protože každý známe pořekadlo: V nejlepší přestaň. Ale zatím mě nenapadlo vztáhnout to i na knihy.
Petr Ludwig.
S Hamletem to nebylo lehké.
Jestli se vám ruští klasici zdají vážně cool, asi jste promeškali svou životní šanci. Na konferenci se dostavil osobně Fjodor Michailovič Dostojevskij a Michaela Losekoot nám na jeho příkladu ukazovala, jak se tvoří osobní spisovatelský brand. Fjodor má sice Facebook i Twitter, ale jeho prezentace nebyla vždy ideální. Fake profily jsou super, úplně nejvíc mě dostalo, že Fjodora na Twitteru sleduje uživatel Carská policie. Prostě trefa do černého.
Michaela s Fjodorem.
A teď už jen dvě perličky:
Filip Doušek, autor knihy Hejno bez ptáků, 2. místo Nejkrásnější česká kniha 2012 : „Říkal jsem své editorce, že vůbec nevím, jak psát ženskou postavu. Odpověděla, že je to vidět a doporučila mi, ať ji píšu jako člověka.“
Jiří Vlček, Palm knihy: „Čím vlakovější čtivo, tím lépe se e-book prodává.“
Autorská čtení
Po osmi výživných přednáškách následovalo večer několik autorských čtení. Větší část účastníků už odešla, takže atmosféra byla komorní. Ale to já ráda. Nejvíc mě zaujalo čtení Radky Denemarkové. Jestli ji neznáte, tak napsala několik románů, na kontě má literární ceny a její knihy jsou přeloženy do patnácti jazyků. Předčítala nám ze svého nového díla, které vyjde na podzim, a pak z deset let starého románu Peníze od Hitlera. Když skončila, v kavárně se rozhostilo velké ticho. Všichni jsme jen vydýchávali sílu textu. Připisuji si na svůj seznam k přečtení.
Pořadatelka Kateřina Borovanská z agentury Freya, se jí pak ptala, co by si čtenáři měli z knih odnést. „To je mi úplně jedno,“ vyprskla se smíchem spisovatelka. Sympatická reakce. A tak to má asi většina autorů. Protože je pěkné psát pro čtenáře, ale myslím, že většina autorů píše hlavně pro sebe.
V ceně byla na oběd čína v krabičkách, na svačinu se servírovaly dortíky. Nejlepší byl jogurtový a mangový.
Kniha na zip. To se jen tak nevidí.
Literární nášup
Na konferenci jsem se seznámila s fajn holkama z knižních blogů Rachel Roo, Brabikate, U Margarety a z Hnízda zvrhlé Narcisky. Jestli rádi čtete, určitě se jejich weby podívejte. A taky s Vendulou, která píše recenze do olomoucké Lžičky v šuplíku: občasníku pro literárně-kulturně degustátory. Název časopisu je opravdu vychytaný. V aktuálním čísle si můžete přečíst třeba rozhovor s překladatelkou Larssonových detektivek. Nejvtipnější věta z rozhovoru: „Záliba v detektivkách ještě nedávno budila v akademických kruzích stejné rozpaky jako přiznání k sexu za úplatu…“
Z Belles Lettres jsem odcházela opravdu nadšená. Poměr cena – výkon vynikající. Jestli dokáží organizátoři zajímavě obměnit přednášky, určitě pojedu i na druhý ročník.
Minikonference byla v Era světě hned vedle Václaváku.
Ikonická kubistická lampa poblíž Era světa. Svého času kritizovaná, že jde o pouhý poutač na blízkou hospodu U Pinkasů. Sloup prý připomínal navršené soudky s pivem.
ráda jsem tě poznala 🙂 celá konference byla super, pravděpodobně se tam příští rok zase sejdeme 🙂 a úplně jsem zapomněla na tu hlášku Filipa Douška, díky za připomenutí, zase jsem se zasmála
Tak to se budu za rok těšit. 😉
Super blog, dobře se mi to čte, už jsem to chtěla napsat dřív, ale tady komentáři opravdu neodolám.
Zaujalo mě, že minimálně dvě věty, které v článku z konference cituješ, jsou sprostě okopírované ze zahraničí.
Hamlet je typickým případem prokrastinátora – o tom se mluvilo tuším v nějakém TED talku a rada na to, jak psát ženskou postavu je od Whedona.
No, zlý úmysl v tom nehledám, snad si to jen ti přednášející přečetli a poslechli a chtěli předat dál, ale jak jsi tam vypíchla zrovna tyto dvě informace a já si letmo vzpomněla, že to nebylo dvakrát levné (možná si to s něčím pletu), tak mě to trochu trklo, že je to lehce podivné.
Ale jak říkám, snad v tom nebyl špatný úmysl, třeba jen čirá náhoda 🙂
Jsem moc ráda, že se Ti blog dobře čte. Myslím, že od přednášejících je to náhodná inspirace než zlý úmysl někoho kopírovat. Doušek vysloveně říkal, že mu to poradila jeho anglická editorka. Myslím, že je to trochu jako s vtipy. Člověk něco dobré slyší a ani kolikrát neví, kdo je autorem, a prostě to dá dál k dobrému.