O tvůrčím psaní a literárních soutěžích

Co nejlepšího jsem stihla přečíst za prázdniny

Naprosto nejoblíbenější činnost v létě? Ležet u vody s románem. Bývaly doby, kdy jsem jich o prázdninách přečetla deset a víc. Ale tyhle zlaté časy jsou pryč a já už třetí léto trávím v redakci Brněnského deníku Rovnost. Ale i tak si naštěstí najdu chvíli na dobré čtení.

Moje prázdninové romány.

Moje prázdninové romány.

Brandon Sanderson: Tři tváře

Nic neříkající název, nepřitažlivá obálka, ale uvnitř perly – tři skvělé fantasy novely. Kdybych nečetla v červnové Pevnosti recenzi, knihu bych určitě minula. Když jsem pak ještě od kamarádky slyšela, že Sanderson je fakt pecka, bylo rozhodnuto. Než abych vám nastiňovala děj, z každé novely uvádím první odstavec.

Císařova duše:

„Gaeton zkoumavě přejel prsty po tlustém plátnu. Měl v rukou jedno z největších uměleckých děl, jaká kdy viděl. Bohužel to však byl podvrh.“

Odvěký meč – Probuzení:

„Smrt Božského krále neměla na život obyvatel Dremské Mordy velký vliv. Většina z nich ve skutečnosti ani nevěděla, že je čísi ruka vražednou zbraní připravila o božstvo.“

Spousta

„Jmenuji se Stefan Leeds a jsem zcela příčetný. Ovšem moje halucinace příčetné zdaleka nejsou.“

Všechny příběhy jsou skvělé, ale ten poslední je skvost. Vážně, dlouho jsem nečetla takhle brilantní novelu. Navíc úvodní scéna je prostě k sežrání.

V anglosaském světě je Sanderson, přestože poprvé publikoval teprve před devíti lety, velké jméno. Z jeho prací je nejznámější série Mistborn, kterou uživatelé České biobliografické databáze hodnotí 97 procenty, takže taky asi stojí za přečtení.

Vilma Kadlečková: Mycelium 1. a 2. díl

Pokud patříte mezi fanoušky fantastiky, určitě jste už zaznamenali humbuk kolem série Mycelium. První díl Jantarové oči vyšel loni, z pentalogie jsou aktuálně k dostání první tři svazky. Rozruch je to oprávněný, protože knihy jsou báječné. O Myceliu toho už bylo napsáno hodně, proto k tomu nechci přidávat další řádky. Raději se podívejte se na knižní trailer a na stránky knihy. Žánrově jde o sci-fi, ale nebojte se přetechnizování, v hlavní roli je působivý příběh.

Naprosto mě dostala postava Pinkertiny Wardové. Jde o jednu z vedlejších postav a je naprosto netypická. Je to průměrná ženská, která žije sama v bytě plném tretek. Chce, aby ji měl každý rád, a k smrti nerada telefonuje lidem, protože co kdyby to náhodou bylo nevhod. Každé hrubší chování ji rozpláče. Vždy raději ustoupí, ale vztahu je ochotná obětovat všechno. Přestože je naprosto neschopná, dokáže udělat na své poměry obrovské věci, aby před svým přítelem utajila dávnou událost.

Můj popis nedostačuje, Pinky je velmi komplexní postava. Přečte si knížku a pochopíte. Nejdřív mě okouzlila svojí zvláštní výjimečností, pak mi její neschopnost lezla na nervy. Ke konci druhého dílu se to zase srovnalo a já jsem zvědavá, jak dlouho se jí podaří udržet malé tajemství, které může být klíčem ke všemu. Strašně by mě zajímalo, jestli se v nějaké knize objevuje typově podobná hrdinka. Pokud o něčem víte, napište mi do komentářů.

Sarah Turnbull: Skoro Francouzka

Z románů, které jsem v létě četla, byl tenhle nejslabší.  Australská autorka v něm autobiograficky líčí, jak začala žít s Francouzem a pokoušela se v Paříži proniknout do tamní kultury. První třetina mě moc nezaujala, zbytek byl lepší. Pohled na Francouze nám obvykle zprostředkovávají Britové a Američané, a proto byla perspektiva od protinožců něco trochu neobvyklého.

Všimněte si katedrály Sacreé-Couer v pozadí.

Všimněte si katedrály Sacreé-Couer v pozadí.

Le Consulat

Je zajímavé, že na mojí fotce není za ikonickým Le Consulatem na Montmartre vidět kopule kostela. Googlila jsem si různé fotky místa a na dost z nich je věž vidět, tak nevím, co si mám myslet. Zaúřadoval Photoshop, oblačnost nebo jen úhel záběru?

Jde o jednu z těch knih, kde nejsou Francouzi vyzdvihováni jako nejlepší národ na světě a oceňuji autorčin realistický pohled. Z jejích postřehů mě nejvíc zaujalo, že Francouzi prý nemluví proto, aby s druhými komunikovali, ale aby dali na odiv svůj intelekt a že francouzské ženy nejsou takové femme fatale, za které je mnozí mají. Podle Turnbullové za sebejistou fasádou skrývají často nejistotu sebou sama. Líbilo se mi i její líčení strastí novinářky na volné noze.

Umberto Eco: Jméno růže

O tomhle bestselleru jsem se podrobně rozepsala v pitevně. Spolu s prvním dílem Mycelia jde o nejlepší knížku mého léta.

Jak už víte z předchozího článku o Jménu růže, román jsem četla o dovolené u moře. Byla jsem v Chorvatsku na Istrii a knihu jsem mimo jiné četla na místě, kde cedule upozorňuje na nejhezčí západ slunce na světě.

Istrie

Pláž v kempu u Bale.

Tak dlouho, abych tam viděla západ slunce, jsem se ale na pláži nezdržela. Zato jsem v zapadajícím světle viděla blízké městečko Bale, které je naprosto kouzelné. Tak se nám líbilo, že jsme ho navštívili dokonce dvakrát. V turistických průvodcích se o něm obvykle nedočtete, a proto je tam příjemně volno.

Celé poměrně velké centrum vypadá jako historický městský skanzen. Jenže v těch starobylých domech normálně žijí lidé. Ulice, jsou někdy tak úzké, že tam neprojede auto. Bale mi učarovalo, má jedinečnou atmosféru.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

conoba

Konoba Kamene priče s nezaměnitelným geniem loci: Jazz, food, drink, no kids.

Tipů na dobré knížky nikdy není dost. Co nejlepší jste o prázdninách přečetli Vy?

2 komentáře

  1. Bastera

    Báječné fotky, mám opravdu moc ráda atmosféru Chorvatska. Mycelium mě také zaujalo a doufám, že si ho brzy přečtu 🙂

    • Katka

      Určitě si na Mycelium udělej čas, stojí to za to. Já už mám na nočním stolku třetí díl a moc se na něho těším. Ale zatím jsem ještě neměla příležitost se začíst.

© 2024 Literární alchymie

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑