Literární alchymie

Tvůrčí psaní od A do Z

Jak jsem byla na Literárním Festu v Praze

Ti, co mě znají, ví, že obvykle z večírků mizím s první vlnou. Ale z afterparty Literárního Festu jsem odcházela mezi posledními a to jen kvůli tomu, abych stihla poslední metro. Praha má sice ledacos, ale brněnské rozjezdy to určitě nejsou.

Literární festival

Reporty z akce hledejte pod tímto hashtagem.

Věci, které jsem si připravila do Prahy.

Pokyny, mapa (trapnou historku o tom, proč ji vozím s sebou, najdete na konci článku) a Pevnost, kterou jsem si koupila, protože tam vyšla dvěma internetovým známým povídka.

Ale zpět na začátek. Literární Fest byla celodenní akce pro všechny nadšené psavce. Byli tam začínající i publikovaní autoři, blogeři, markeťáci a spousta lidí, kteří mají v hlavě zajímavé projekty. Třeba Pavel, který jezdí pravidelně do Brazílie prodávat zubní vrtáčky, a uvažuje o blogu nebo něčem podobném. Mám moc ráda zasvěcené povídání o cizích zemích a tamní mentalitě, takže doufám, že to spustí.

V nabídce bylo deset kurzů, ze kterých si každý vybral čtyři. Já jsem byla na přednášce o blogování od Lucie van Koten, na storytellingu, na výrobě knih a na kreativních nápadech, které přednášel Adam Novák.

Program byl zpestřený různými soutěžemi. Každý si například vylosoval jednu literární, filmovou nebo skutečnou historickou postavu a měl najít člověka, který je s ním do páru. Já jsem byla Obelix :D, ale Asterixe jsem nenašla. :(

Blogování

Lucie, která získala titul Blogerka roku 2013 v kategorii Life, nám popisovala různé své postřehy. Třeba, že první dva roky její blog nijak zvlášť úspěšný nebyl. Přestože pravidelně přispívala, čtenářů bylo málo. Aby jim mohla nabídnout opravdu autentický obsah, nečetla tehdy jiné blogy, aby nebyla ovlivněna. Teď už ale říká: „Nezajímala jsem se o druhé. Jak se oni mohli zajímat o mě?“ Na tom určitě něco bude.

Lucie van Koten

Blogerka Lucie van Koten.

Storytelling

Na hodině jsme dohromady vymýšleli příběh o chlapci, který se jmenuje Kořala. Dát dohromady něco v tak velké skupině defacto bez přípravy bylo náročné. Ale celý storytelling se mi moc líbí. Myslím, že se na něm dá bezvadně procvičovat stavba příběhu. Storytellingová setkání bývají i každou poslední sobotu v měsíci v Brně, tak bych se ráda někdy zastavila podívat a možná se i zapojila do vyprávění.

Lektorka Dominika Šindelková.

Lektorka Dominika Šindelková.

Výroba knihy

Přednášela nám výtvarná redaktorka z Albatrosu Alexandra Horová a celá lekce byla mnohem interaktivnější než bych čekala. To se mi moc líbilo. Věděli jste, že v Albatrosu prý všichni autoři, kteří zašlou rukopis, dostanou odpověď? To je bezva.

Výroba knihy.

Tohle leporelo autor nabídl Albatrosu. Ale je na něm potřeba ještě pracovat, není tam žádný text.

Cvičení na workshopu.

Cvičení výroba knihy: zleva jakože ilustrátorka, autorka a redaktorka a mají za úkol dohodnout se, jak bude výsledné dílo vypadat.

Komiks.

K obrázkové knize, kterou připravuje Albatros, jsme měli za úkol vymyslet texty. Nakonec se ukázalo, že ve skutečnosti šlo o Werichovu pohádku Bleška a veška.

Obrázek jsem mohli i dokreslit.

Obrázky k příběhu jsme mohli i dokreslit.

Kreativní nápady

Ukazovali jsme si tři metody na povzbuzení kreativity, ale ve skutečnosti mě oslovila jen ta první. Šlo o spojení náhodného podnětu s naším problémem. Úkolem bylo vymyslet inovaci květináče. Lektor ze slovníku vybral tři náhodná slova. Na naši skupinu vyšel filozof, otroctví a plod.

Nejvíc se mi líbil můj nápad ve spojitosti s otroctvím, které pro mě symbolizují okovy. Vymyslela jsem květináč, který by byl svařený z tenkého řetězu. Daly by se v něm dobře pěstovat orchideje, protože rostou ve velmi hrubém substrátu. A bezpochyby by to vypadalo strašně designově. ;)

Afterparty

V šest hodin večer končil program a začala první afterparty. Docela mi to připomínalo chodba party na kolejích. V podstatě celý večer jsem strávila pokecem s Markétou Růžičkovou a Jitkou Ládrovou. A bylo to úplně bezva. Našly jsme si tichý kout a náramně se tam bavily. Alespoň já jo, protože bylo skvělé povídat si s někým, kdo je na stejné vlně. Adam Marčan všechny obcházel a celý večer doléval víno. To mě definitivně přinutilo označit festival za vysoce nadprůměrně zorganizovaný.

V devět se měla párty přesunout do Lucerna Music Baru, ale nějak k tomu nedošlo a párty ve škole (festival byl na Literární akademii) pokračovala. Bylo fajn seznámit se osobně s lidmi, které jsem znala jen z internetu. :)

Taška.

Literární Fest pořádalo Naučmese.cz ve spolupráci s Literární akademií.

Jak jsem zabloudila v Praze

Zajímá vás proč do Prahy vozím mapu? Já zkušená skautka, která má dobrý orientační smysl? Na každého jednou dojde. Mě se to stalo před rokem. Jela jsem do Klementina vyhledávat staré články na diplomku. Byl podzim, svítilo sluníčko a abych se z těch mikrofilmů nezbláznila, šla jsem si sníst oběd na Kampu. Zpátky jsem se loudala po Karlově mostě a říkala si, že když už jsem jednou za uherský rok v Praze, tak bych se mohla mrknout ještě na orloj.

Zamířila jsem tedy na Staroměstské náměstí. Obvykle je člověk unášen proudem turistů, ale zrovna v tu chvíli tam bylo docela prázdno. Náhle jsem si nebyla jistá, kterou uličkou se pustit, a tak jsem šla vpravo. Jdu už docela dlouho a pořád nic. A najednou stojím na Národní třídě.

To mi už bylo docela jasné, že jsem dost blbě. Jen jsem nechápala, jak jsem ten orloj mohla minout. Vracela jsem se tedy ve svých stopách, ale pak jsem si řekla, že to zkusím střihnout trochu bokem. Byla jsem velká hrdinka a nikoho se mi nechtělo ptát na cestu, abych nevypadala jako balík z Moravy.

Odbočila jsem do Bartolomějské (naprosto špatným směrem). Je to ta ulice, kde sídlí policie, a proto se často objevuje v českých kriminálkách. Stála tam policejní dodávka a u ní dva policajti. Tak padesát let, holé hlavy, neprůstřelné vesty. Nejdřív jsem si říkala, že bych se jich mohla přece jen zeptat, ale nechtělo se mi do toho. Procházím kolem nich a najednou jeden říká: „Slečno, nechcete si zatančit?“ Tak to mě fakt odrovnalo. Nicméně jsem využila toho, že navázal kontakt a na cestu se zeptala. Tanec z toho ale nakonec žádný nebyl.

A od té doby pro jistotu raději vozím do Prahy mapu.

Východ slunce nad Nuslí.

Východ slunce nad Nuselským údolím, který jsem viděla po cestě na festival.

Podobné články:

Co jsem se dozvěděla na spisovatelské konferenci

5 Komentářů

  1. Díky za reportáž a taky za pokec v tichém koutku. Bylo to bezva a někdy musíme udělat repete. :)

  2. Já byla zalezlá v tichém koutku s Lucií a pak už nic nevím :-)
    Rozhodně to bylo parádní, jen škoda, že jsem tam nestihla víc poznat tebe :-)
    Stejně bych si to asi nepamatovala… :-)

    • Katka

      9.2.2015 at 13:08

      Já myslím, že se určitě ještě někde potkáme a napravíme to. :)

    • Nevím jestli mohu tichému koutku věřit :D Chtělo to ještě jeden den, aby se člověk mohl věnovat více lidem.

      Jinak u Káti se mi líbil popis jejího pracovního dne. Hned jsem zase o něco radši za svoje zahřáté místečko :D

  3. Festival hodnotím rovnako, mám z neho množstvo postrehov a inšpirácie. Ja som si vybrala kurzy Myšlenkové mapy pro psaní, Příběhy jsou všude okolo nás, Jak prorazit na netu a Storytelling a z každého som odchádzala nadšená. Akurát na afterparty som nebola, ale víno mi pri odchode bolo naliate, bez toho nás von nepúšťali :D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>