Literární alchymie

Tvůrčí psaní od A do Z

I malé příběhy jsou důležité

S nadsázkou řečeno příběhy mají čarovnou moc. A teď nemyslím ty „opravdové“ příběhy jako povídky a romány. Myslím ty příběhy, které vyprávíme třeba právě o knihách nebo jiných uměleckých dílech.

Je totiž až zarážející, jak dokáží ovlivnit naše vnímání výsledného díla. Dobře jsem se o tom přesvědčila ve Vídni na výstavě katalánského malíře Juana Miró.

Jeho obrazy jsou dost abstraktní, takže vlastně moc nevíte, na co se díváte. I přesto některé působí příjemně a jiné ponuře.

Jedním z dalších obrazů v řadě byl tento:

Obraz Pták a hmyz od Juana Miró

Obraz Ptáci a hmyz z roku 1938.

Podívám se na něj a je hezký a barvy působí optimisticky. Tančící ptáček a kolem něj  další postavičky. Prostě jeden z těch příjemných obrazů.

Jenže pak jsem si pustila výklad z audio průvodce. A dozvěděla jsem se, že Miró obraz maloval na počátku občanské války ve Španělsku. Pták je Španělskem, kterého hmyz trhá na kusy.

Podívala jsem se znovu na obraz a pište si, že mi už nepřipadal pozitivní. Vlastně se mi už moc nelíbil. A způsobil to pouhý příběh, o tom proč a jak dílo vzniklo.

Příběhy ovlivňují

Je to dobře nebo špatně? Má na sebe člověk nechat umění působit a udělat si na něj názor neovlivněn ničím jiným? Někteří autoři a spisovatelé za sebe chtějí nechat mluvit výhradně své dílo. Rozhovory zásadně nedávají a nemluví o procesu tvorby.

Umění může fungovat i ve vzduchoprázdnu.  Jediný obraz zavěšený na bílé stěně galerie. On je to jediné, čeho se můžeme zachytit a necháme ho na sebe působit. Možná ho pochopíme úplně špatně. Ale náš umělecký prožitek to nezmenší, protože to nikdy nezjistíme.

U jiných obrazů visí popisky nebo máme k ruce katalog s podrobnými informacemi a dozvíme se, proč obraz vznikl a co chtěl autor vyjádřit. To vše formuje náš názor na dílo. Byl by Miró rád, kdybych při pohledu na jeho obraz cítila pozitivní pocity? Abych si myslela, že je tam namalovaný jen tak nějaký ptáček?

Sám nám odpověď nedá, ale já si myslím, že ne. Namaloval syrový obraz, který vyjadřuje dobu nasycenou agresitivou a jeho zděšení z ní. Ten obraz nikdy neměl být líbivý a já jsem ráda, že jsem to zjistila.

Mám raději věci v kontextu. Zajímá mě, jaké byly úmysly autora a doufám, že tak dílo lépe pochopím. Chci se dozvědět, jaký tvůrce a události stojí za mým oblíbeným dílem. Chci s ním být „v kontaktu“ a vědět, kde vzal inspiraci a jestli někdy propadal beznaději a měl chuť to všechno zahodit a jak se cítil, když udělal poslední tah štětcem.

Podpis Juana Miró.

Podpis velkého malíře.

Dva přístavy za soumraku

Je na každém, jaký přístup zvolí a kolik bude s příjemci svého díla sdílet. Je ale dobré vědět, jak velkou sílu ovlivnit mají tyto kontextové příběhy. Ostatně víc si o tom můžete přečíst ve skvělé knížce Austina Kleona Ukaž, co děláš!

Uvádí krásný příklad, kdy sběratel vstupuje do muzea a tam vidí dva naprosto stejné obrazy přístavu za soumraku. Přestože je odborník, nemůže poznat žádný rozdíl. Kurátor mu pak řekne, že malba vlevo je od holandského mistra ze 17. století a obraz vpravo je zdařilou kopií studenta místní výtvarné školy. Který obraz si bude chtít sběratel odnést? Správně, vzácný originál. A je jedno, že rozdíl v kvalitě nejde poznat.

Tak veliká je moc příběhů. Proto se nebojte o svých velkých příbězích vyprávět ty malé. Jsou také důležité.

Katka ve Vídni.

Na výstavu se můžete podívat do 11. ledna 2015.

Co si myslíte Vy?

Má za umělce mluvit jen jeho dílo nebo je dobré, když nechá ostatní nahlédnout pod pokličku? Ráda si přečtu Vaše názory.


 

Související článek:

Jak úspěšně prezentovat svoje literární dílo

 

8 Komentářů

  1. Kterýsi malíř prý na otázku, co znamená jeho obraz, odpověděl: „Kydybch to uměl říct, nemaloval bych obraz.“
    Tak nějak to vidím já. Forma je jenom posel, který nese zprávu.

  2. Já sama jsem introvert, takže je pro mě celkem těžké nechat někoho nahlédnout pod pokličku, což je docela škoda. Pravda je, že když lidé znají příběh toho díla, tak se pro ně stává zajímavějším, více je přitahuje, když mohou sledovat malé střípky, jak autorovo dílo vzniká, a poté ho vidět jako celek. Dle mého názoru se dílo s příběhem stává pozoruhodnějším.
    PS: Na knihu Ukaž, co děláš! se chystám a moc se na ni těším, protože Kraď jako umělec je parádní dílo! :)

    • Katka

      5.1.2015 at 20:43

      I introvert může nechat nahlédnout pod pokličku. Sama o tom něco vím. ;) Velkou výhodou je, že pro introvertnější typy je právě blogování přímo jako stvořené. Myslím, že mí známí se toho o mě dozví víc z blogu než osobně. :D

  3. Já mám nejraději impressionisty. Zrovna Miró se mi nelíbí, podobně jako všichni, kteří příliš „zjednodušovali“ realitu v jakýchs karikaturních, pro mě nepřehledných obrazech. Například bych nepoznala, že jde o ptáčka a hmyz, kdybys to nenapsala. Natož abych odhadovala příběh. Malé i velké příběhy impressionistů pro mě ale mají hloubku. Mám ráda tradiční japonské styly kresby a třeba mexické po vzoru Fridy Kahlo se mi nelíbí. Nemohu si pomoct, ale jejich příběhy vzniku, jejich myšlenky mi s tím nepomůžu. Naopak mohu hledat příběh jen v obraze, který dostatečně dobře imituje skutečnost.

    Skvělý článek!

    • Katka

      7.1.2015 at 21:21

      Ahoj Bereniko, impresionisty mám taky moc ráda. Reprodukce Miróových obrazů nám visely ve třídě na gymplu a nikdy se mi nelíbily. Myslela jsem, že to jsou jen patlanice. Změnilo se to na jedné výtvarné dílně. Měli jsme se dlouze dívat na jednu jeho reprodukci a pak popsat, jak na nás působila. A když jsem obrazu opravdu věnovala pozornost, tak jsem zjistila, že i když na něm jsou zdánlivě nahodilé barevné skvrny, tak mi připadají opravdu zajímavé. To pro mě bylo dost nečekané zjištění, protože abstraktní umění mě příliš neoslovuje. Nemůžu říct, že by Miró patřil mezi mé oblíbené umělce, ale na jeho „patlanicích“ opravdu něco je.

  4. Osobně mám nejradši, když si na dílo udělám vlastní názor a teprve poté se dovídám různé kontextové zajímavosti. Možná pak názor trochu poupravím, ale pořád to bude můj náhled. Naopak mě vždycky otráví, když mi třeba ve škole řeknou, ať si přečtu to nebo ono, že je tam ta a ta myšlenka. Proč bych to pak měla číst?
    Zajímavý článek. ;)

    • Katka

      7.1.2015 at 21:25

      Možná to učitelé říkají kvůli těm, co si tu knihu stejně nepřečtou, aby alespoň věděli, co je na ní nejdůležitější. Ale svým způsobem to může zkazit prožitek ze čtení, protože z hlavní myšlenky se dá odvodit i závěr díla.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>