Na konci listopadu se mi ozvala kamarádka Jana s tím, že pro svoji kamarádku chce vytvořit neobvyklý dárek k Vánocům. A požádala své známé, aby té přítelkyni poštou poslali svůj obrázek. Všechno dohromady to bude takový soukromý happening a prý se tomu říká akční tvorba.
Nápad se mi líbil a hned jsem souhlasila, že se připojím. V předchozím článku jste se dozvěděli, že mi nejde veršování. Stejně tak malování není moje silná stránka. Sice mě baví, ale často mě štve, že nedokážu pastelkami nebo barvami vyjádřit to, co mám v hlavě. Daleko líp to umím slovy, a proto taky píšu.
Kvůli tomu jsem se rozhodla vytvořit něco jako vizuální příběh. A po ruce byly noviny. Vystříhala jsem z nich zajímavé titulky a z nich dala dohromady vánoční pohádku. Je fakt výhoda, když si z tisku můžete vystřihnout i vlastní jméno. 😉
První část pohádky.
Nejdřív jsem chtěla, aby se příběh jmenoval Vyhánění stříbrné svíčky, ale nemohla jsem vymyslet dobrou zápletku. Nakonec jsem se rozhodla pro čertovskou variantu a byl to krok správným směrem.
Doufám, že Česká pošta v pořádku dopis doručila příjemkyni a snad ji dárek potěšil. Já jsem si rozhodně jeho vymýšlení moc užívala. Vlastně jsem si říkala, že je škoda, že na takové kreativní ptákoviny nemám čas častěji.
Za málo peněz hodně muziky
Bylo osvobozující, když jsem necítila tlak na vytvoření veledíla, ale prostě jsem se na chvilku zamyslela a pak to dala bez cavyků na papír. Myslím, že všem nám, co tvoříme, čas od času prospěje dělat něco jen čistě pro zábavu.
Ano, i psaní povídky do soutěže je samozřejmě zábava, ale mluvím o úplně svobodném tvoření, od kterého v podstatě nic nečekáme a jen se necháme unášet kreativitou a moc dobře se u toho bavíme.
Výhodou je, že taková tvorba nezabere moc času a výsledek může být naopak až nečekaně dobrý.
Napsat komentář