Skvělá zpráva, moje povídka Odsouzenec vyšla v literárním časopise Lžička v šuplíku. Pokud jste z Olomouce, seženete i tištěné vydání, ostatní si ji můžete přečíst v elektronické podobě.

Titulní strana Lžičky v šuplíku.

V tomto čísle mi vyšla povídka.

Když jsem se dozvěděla, že ji otisknou, byla jsem samozřejmě v sedmém nebi. Kupodivu ten báječný pocit moc dlouho nevydržel. Přehouplo se na opačnou stranu a mě začaly tížit obavy. Každý si ji bude moct přečíst a pomyslet si o ní, co chce. Co když si bude myslet, že je úplně hloupá? (A já taky?)

Předpokládám, že to jsou běžné autorské pochyby. Racionálně si je snažím vymluvit tím, že je přece jen větší šance, že se příběh bude někomu líbit, než kdyby jen ležel v šuplíku a nikdo ho neviděl. Každý autor musí jít s kůží na trh. Ale není to lehké. Na jednu stranu jsem na to zvyklá. V novinách několikrát týdně vychází mé texty a to si pište, že se ozvou spíš lidi, kterým se to nelíbí než naopak. Ale povídky na rozdíl od článků nešviháte jako Baťa cvičky.  Napíšete jich jen několik ročně a ke každé máte velmi osobní vztah.

Třeba Odsouzenec vznikl podle jedné mé noční můry. (I špatné věci můžou být očividně k něčemu dobré 🙂 ) Podle toho to vypadá, jde o něco ve stylu temné fantasy nebo hororu. Doufám, že se vám příběh bude líbit. Tady si ho můžete přečíst celý.

povídka Odsouzenec

povídka Odsouzenec

Někdo šikovný k ní namaloval moc hezký obrázek.

 

Taky někdy trpíte pochybami o svém díle? Jak se s nimi vyrovnáváte? Uvítám všechny dobré tipy. 🙂