Literární alchymie

Tvůrčí psaní od A do Z

Proč je chyba schovávat si nejlepší nápady

Možná to znáte. Napadlo vás něco skvělého, neotřelého a prudce inteligentního. Obraceli jste to ze všech stran a vypadalo, že s tím nápadem uděláte díru do světa. Jenže místo, abyste si sedli a napsali to, tak jste začali až moc přemýšlet. A došli jste k názoru, že ještě nepíšete tak dobře, abyste tu úžasnost převedli na papír. Nebo že není ta správná chvíle, protože po žánru není zrovna poptávka. A myšlenku jste si poctivě zapsali a uložili ho do šuplíku.

Nápad

Kniha je nápad, který nezůstal ležet v šuplíku. Autor: Pimthida

Konec všichni znáte. Ten úžasný nápad, který měl okouzlit čtenáře, tam ležel navždy. Jak je to možné?

V zásadě jsou dvě varianty. Za pár let usoudíte, že nápad byl úplně obyčejný, nudný či trapný a nestojí ani za to ho dál uchovávat. Nebo si stále myslíte, že je dobrý, ale v tu dobu už vás víc budou zajímat úplně jiné náměty.

Příběh samolepek

Je to jako se samolepkami. Jako malá jsem je milovala. Každá, kterou jsem získala, našla místo na mém psacím stole. Žádné speciální kousky to nebyly, měla jsem jen reklamní nebo z obalů od žvýkaček.

Ve třetí třídě se stalo něco báječného. Kamarádka dostala spoustu krásných aršíků samolepek. Byly v nich barbíny, pejsci v kostýmech, Medvídek Pú a podobně. V každém balení byly na nich tři stejné aršíky a po jednom jsem vždy dostala.

To bylo něco! Rodiče mi takové „zbytečnosti“ nekupovali, a proto jsem si jich dost považovala. Už jsem byla starší a všimla jsem si, že se nálepky na stole ošoupávají. Proto jsem se rozhodla, že si své nové úlovky schovám a až budu mít něco lepšího než stůl, tak si je tam nalepím.

Uplynulo asi tak pět let a mé poklady stále ležely v zásuvce. A já jsem už byla na obrázky s barbínami stará. Kdybych si je nalepila někam na sešit a přišla s nimi do třídy, byl by to pěkný trapas. Vůbec netuším, kde skončily, asi jsem je vyhodila. A to mi na nich předtím tak záleželo.

Likvidační akci přežila jediná Pocahontas, kterou jsem si tehdy před jedenácti lety nalepila na svůj první spisovatelský zápisník. Ten má správný psavec v šuplíku a na potkání ho nikomu neukazuje, takže ztrapnění nehrozilo.

A co dál

Doufám, že jsem se poučila. Nemá smysl schovávat si nejlepší věci na později. Využijme je, dokud se nám zdají parádní nebo ztratí smysl.

Myslíte, že pokud se vám nápad zdá nyní hloupý, ztratili čas, když jste se jím v minulosti zabývali? Omyl. I kdybyste teď se svým dílem nebyli spokojeni, něco jste se na něm naučili a bez toho byste nebyli tam, kde jste teď.

1 Komentář

  1. Pěkné. :)
    Pocahontas je fajn. Má zajímavé tetování na paži…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>