Po románu Ocelové srdce jsem sáhla jen díky jménu autora. Brandon Sanderson je hvězdou americké fantastiky a jeho Tři tváře, které jsem četla o prázdninách, byly prostě famózní. Proto jsem si chtěla přečíst i tuto knihu, přestože mi anotace přišla dost béčková.

Román Ocelové srdce.

Příběh vypráví o tom, že se na obloze zjevila záhadná Kalamita a někteří lidé následně získali superschopnosti. Ale nejsou z nich žádní superhrdinové. Naopak jsou dost zlí a na lidských životech jim vůbec nezáleží. Říká se jim Výjimeční. A když takový Výjimečný Ocelové srdce zabije Davidova otce a spoustu dalších nevinných lidí, je pochopitelné, že se pomsta stane chlapcovým životním posláním. Když dospěje, přidá se k Zúčtovatelům, což jsou lidé, kteří zabíjí Výjimečné.

Kniha je maximálně čtivá a děj rychle ubíhá. Žánrově spadá příběh do žánru young adult literatury. Možná jsem na to už stará, nevím, ale první část knihy mi místy připadla docela kýčovitá. David se dostane do buňky Zúčtovatelů, kterou řídí přímo zakladatel organizace. Plán, na kterém po léta sám do úmoru pracoval, je téměř okamžitě přijat. Zamiluje do mega ultra krásné dívky, která je navíc skvělou bojovnicí a hrdinu fascinuje, že „nosí za nátělníkem granáty.“ A tak podobně…

Prolog románu Ocelové srdce.

Druhá půlka knihy to naštěstí dobře vyvažuje a v závěru není nouze o několik překvapení. Na Tři tváře Ocelové srdce nemá, ale oddechovka je to dobrá.

PS: Držte mi palce, v pátek mě čeká první státnice. ;)