Literární alchymie

Tvůrčí psaní od A do Z

Zbývá vám poslední rok života – napíšete knihu?

Cesta.

Víte, co chcete určitě v životě stihnout?

Smrt je nejlepší přítelkyní každého člověka a spisovatele zvlášť. Díky ní se můžeme soustředit na ty opravdu důležité věci.

Co byste zjistili, kdybyste se sami sebe zeptali:

Co bych dělal, kdybych věděl, že mi zbývá jen rok života?

A co by se stalo, kdybyste podle toho začali jednat?

Správná chvíle je teď

Když budete mít štěstí, uslyšíte odpověď. Říká vám vaše nitro, že máte napsat knihu? Skvělé! Možná ale uslyšíte něco jiného. Na tom nezáleží, neexistuje dobrá a špatná odpověď. Sami ucítíte, jestli je pravdivá. Tou se řiďte.

Každý z nás doufá, že máme před sebou ještě desítky let života, ale doopravdy to nevíme. Co když už toho času zase tolik nezbývá? Určitě stejně jako já znáte mladé lidi, kteří jsou už mrtví. Proč tedy zbytečně odkládat to, co v životě doopravdy chceme dělat?

Mám moc ráda tento citát, protože je nesmírně výstižný.

„Dnes je první den zbytku tvého života.“

Anne Schaefová

Je jen na nás, jak se svým časem naložíme. Kdy jindy by byl lepší čas s tím začít než teď?

hodiny.

Ťik, ťak…

Alespoň to zkusit

Možná se vám zdá přirovnání se smrtí příliš morbidní. Ale má svůj smysl. Dost často nás omezuje strach z toho, co by si pomysleli druzí. Ale když si představíte vlastní smrt, zjistíte, že na jejich názoru už nezáleží. Stejně tady brzy nebudete, tak ať si pak říkají, co chtějí.

Je to váš život a vy si chcete zbývající čas užít podle sebe. Pod tlakem definitivního deadlinu jsme najednou ochotní převzít odpovědnost za svůj život, přestat s odkládáním a začít dělat to, na čem nám skutečně záleží.

Je pravda, že existuje spousta vlivů, které nemáte možnost ovlivnit. Možná se vám nepovede váš sen splnit.  Ale vždycky se o to můžete pokusit. To vám nikdo vzít nemůže.

Říká se, že lidé před smrtí litují toho, co nezkusili a ne toho, co zkusili a nevyšlo. Myslím si, že je to pravda.

Možná jste se zeptali, ale nepřišla žádná odpověď. To je v pořádku, asi ještě není správný čas. Než si budete jistí tím, co chcete v životě skutečně dělat, věnujte se tomu, co vás doopravdy baví.

„Když děláte to, co vás doopravdy baví, alespoň jeden člověk je spokojený.“

Katharine Hepburnová

Cesta do neznáma

Když se rozhodnete, že budete následovat svůj sen, vydáváte se na neznámou stezku. V dálce vidíte pohádkový zámek a něco nás k němu neodolatelně vábí. Ale záhy vám cestu zastoupí velký pes – vlčák s vyceněnými zuby. Zuřivě štěká a nechce vás ani za milion pustit dál.

Vezmete klacek a chcete ho zahnat. Pes uhýbá, ale i kdyby chtěl, utéct nemůže. Je na vodítku, které je pevně omotané kolem vašeho zápěstí.  A nejde sundat. S vlčákem jste nerozlučně spojení.  Ta děsivá potvora je strach.

Vlčák.

Každý máme jednoho takového – umí být pěkně děsiví.

Je to váš strach a stejně jako každý pes vás bezvýhradně miluje. Není to nepřítel, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale věrný domácí mazlíček. Každý den je s vámi od brzkého rána až do pozdního večera. Dokud šlapete po svých obvyklých stezkách, pes poslušně kluše vedle vás a vlastně o něm ani nevíte.

Když se však vydáte do neznáma, zpozorní. Našpicuje uši a každý šustot se mu najednou zdá nebezpečný. Vždyť je jeho úkolem vás ochránit! Před světem i před vámi samotnými.

Jenže pes je jen pes. Někdy nebezpečí vycítí na míle daleko, ale jindy ho vyděsí gumová atrapa hada. Vy jste psovod a vaším úkolem je vyhodnotit jeho podněty. Opravdu něco hrozí nebo je to jen falešný poplach?

Nejděsivější bestie vašeho života

Pokud vykročíte na neznámou cestu, pes bude hodně štěkat a bude vás usilovně táhnout zpátky do starých vyjetých kolejí. Tam vám nic nehrozí, ale taky nic nového nezažijete.

Zvíře je velmi silné a většinou ho za sebou nedokážete táhnout násilím. Mnohem lepší je s ním spolupracovat. Vysvětlete mu, jak moc vás nová cesta láká, a domluvte se, že se podíváte jen k první zatáčce. Ujistěte ho, že když se vám tam nebude líbit, můžete se kdykoliv vrátit.

U zatáčky se zastavte. Jaké to je? Cítí se pes v pohodě? Ujděte další kus cesty. Pokud se vlčák vzpírá, dejte mu čas. Ať si na nové místo zvykne, než půjdete dál. A naslouchejte mu – vyhodnoťte, jestli vám nehrozí reálné nebezpečí.

Jestliže jdete po té správné cestě, obvykle zjistíte, že zvládnete psovy obavy překonat. Vábení zámku v dálce je mocnější než obava, jestli si ostatní lidé nebudou myslet, že jste úplně pitomí. Vy prostě víte, že se k zámku chcete podívat a kdybyste to alespoň nezkusili, budete si to vyčítat.

V pohádkovém zámku

A tak postupně přijdete až k zámku. Po cestě jste unavení, ale cítíte euforii. Konečně jste tady. Dokázali jste to! Procházíte nádhernými komnatami a odpočíváte v přepychových lenoškách. Pes je stále po vašem boku.

Vystoupáte do nejvyšší věže a z ochozu máte výhled na celou krajinu. Vidíte místo, ze kterého jste vyšli. Vlastně se to najednou nezdá tak daleko a i pes uzná, že to nebylo tak strašné, jak si na začátku myslel. Pak se otočíte na druhou stranu a zjistíte, že cesta vede dál! Vine se mezi políčky a remízky a v dálce spatříte další sídlo. A za ním další a další…

A náhle víte, že tahle cesta nemá žádný konec. Že zámky jsou jen významné milníky. Ale důležitá je jen cesta. A že pořád budete na cestě. Proto nečekejte, že budete šťastní, až přijdete do zámku. Zkuste být šťastní už teď – na cestě. Jiná možnost není.

Zámek

Který zámek bude ten další? Umístění v literární soutěži, povídka v časopise nebo první román?

Plavání je pro rybu snadnější než pro velblouda

Už víte, že jít po cestě není úplně snadné – vyžadujete to dost úsilí a neustále o každý krok bojujete se svým psem. Ale přesto to jde svým způsobem snadno.

Občas na křižovatce potkáte jiného poutníka a dáte se s ním do řeči. Vyprávíte mu, kde všude jste už byli a jaké zámky jste viděli. On se často diví a ptá se: „Jak jsi to dokázal?“ Říká to, protože pro něj by to bylo těžké. Není to jeho cesta – pro velblouda je těžké plavat v moři.

Pak vám vypráví zase on o tom, kde byl a jste to vy, kdo nechápe, jak je možné. Pro vás – pro rybu – by byla cesta pouští hrozná. I kdybybyste se snažili sebevíc, daleko byste se nedostali.  Proto máte každý jinou cestu a žádná z nich není lepší nebo horší.

Já jsem to zkusila

Zkuste se zeptat sami sebe. Co bych dělal, kdybych věděl, že mi zbývá jen rok života? Neříkám vám to jen tak. Já to před 2 lety zkusila. Ten půlrok umřeli v mém okolí 2 lidé – prvnímu z nich bylo 27 a druhému ani ne 45 let. Po tom druhém pohřbu jsem přemýšlela, co všechno bych chtěla stihnout já.

Uslyšela jsem úplně bláznivou odpověď – chtěla bych pořádat kurzy tvůrčího psaní! Kdyby mi zbýval rok života, nechtěla bych cestovat kolem světa nebo napsat román. Chtěla bych učit jiné lidi psát.

Nějaké předpoklady jsem pro to měla – o psaní jsem se intenzivně dlouhodobě zajímala a věděla jsem, že své znalosti dokážu předat dál. Na druhou stranu jsem tichá introvertka a do prototypu charismatického učitele mám vážně daleko.  Ale i přesto jsem si řekla, že to zkusím.

Udělala jsem pro to všechno, co šlo – půl roku jsem připravovala program a dávala dohromady webové stránky. Nemuselo to vyjít, ale vyšlo to a já už mám za sebou 5 kurzů tvůrčího psaní. Je to vážně skvělý pocit.

9 bodů pro odvážlivce

Nevím, nakolik je moje zkušenost uplatnitelná pro vás. Ale možná ano. Proto jsem ji shrnula do následujících 9 bodů.

  1. Zeptej se, co bys dělal, kdyby ti zbýval jen rok života.
  2. Pokud víš, co chceš, udělej to. 
  3. Pokud ještě nevíš, co chceš, věnuj se tomu, co tě baví.
  4. Můžeš dělat cokoliv chceš.
  5. I ta nejdelší cesta začíná prvním krokem – neodkládej ho.
  6. Připrav se, že tvůj pes bude štěkat.
  7. Je v pořádku, že máš strach. Ale i přesto to udělej.
  8. Neexistuje konečná stanice. Pořád budeš na cestě.
  9. Když jsi na správné cestě, věci jdou překvapivě snadno.

Pokud by vám zbýval rok života, zkusili byste napsat první román? Pusťte se do toho, držím vám palce!


Baví vás psaní a je vám blízký můj pohled na věc? Budu ráda, když se začas vrátíte přečíst si další článek a budete Literární alchymii sledovat na facebooku.

2 komentáře

  1. Poslední rok jsem žila podobným způsobem. Nikdo nevíme, kdy náš čas přijde, takže nechci nic promarnit. A musím říct, že od té doby, co se plně věnuji tomu, co bych opravdu po sobě chtěla světu zanechat, se mi v životě daří mnohem lépe. Zvládla jsem toho hodně a posunula se o velký kus kupředu. Zatím jsem si ještě svůj sen nesplnila, ale nyní jsem tomu blíž než kdykoliv předtím 🙂 Věřím, že se mi to brzy povede a letos mi kniha vyjde. Vím, že jsem pro to udělala a stále dělám maximum 🙂

    Blahopřeji k tvým úspěchům 😉 Jsem ráda, že se ti daří!

    • Moc díky za otevřený komentář, Jíťo. Když má člověk za čím jít, je ten život najednou fakt mnohem lepší. To asi proto, že to najednou dává mnohem větší smysl. 🙂 Každopádně držím palce, ať ti to s románem klapne. Jsi už opravdu blízko!

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna

*