O tvůrčím psaní a literárních soutěžích
Mám moc ráda výstižné citáty.
„Naše hlava je kulatá, aby myšlení mohlo měnit směr. Kreativita znamená vidět to, co vidí ostatní, ale něco jiného si u toho myslet.“
Francis Picabia, kubistický malíř
Jaký příběh vidíte vy?
Nezapomínejte v tvůrčím psaní na legraci
Začíná jít do tuhého. Za týden odevzdávám hrubou verzi diplomky, za měsíc mám státnice. A do toho normálně chodím do práce, protože kolegyně, se kterou se střídám, taky končí studium. Proto si ani nemůžu vzít volno. Zatím tedy neslibuji nové články, teď to budu mít krušné. Ale sledujte facebook Literární alchymie, tam určitě přispívat budu.
O prodlouženém víkendu jsem si udělala volno. Dlouho jsem ho už neměla a dlouho zase nebudu. Beru to jako relaxaci před závěrečným finišem, aby mě z toho úplně nekleplo.
První máj na horách.
Za poslední rok jsem toho slyšela strašně moc o myšlenkových mapách. A překvapivě se všichni shodovali, jak super je to věc. Má pomáhat utřídit si myšlenky a přijít s novými kreativními nápady. Přesně to potřebujeme i my psavci. Proto jsem se je rozhodla vyzkoušet.
Pár dní jsem už nosila v hlavě nápad na příběh, ale nedokázala jsem se pohnout z místa. Sedla jsem si ke stolu, vytáhla pastelky, napsala si doprostřed základní téma. Vymyslela jsem tři „větve“ mapy, ale dál to nešlo. Ne, že by mě nic nenapadalo, ale nezdálo se mi to tak dobré, aby to stálo do mapy zanést. Bylo to jako bych sama sebe lámala přes koleno, a proto jsem toho nechala.
Obr. č. 1: Zkuste zmapovat myšlenky. Mě to funguje jen někdy.
Ale stále jsem slyšela, jak jsou myšlenkové mapy bezva. Teď jsou sice v módě, ale kdyby nefungovaly asi nejsou tak populární, ne? Něco takového se mi honilo hlavou a rozhodla jsem se dát myšlenkovým mapám v tvůrčím psaní ještě druhou šanci. Vyplatilo se mi to, protože jsem zjistila, v čem byl problém.
Vraždy, loupeže, znásilnění. Černá kronika obvykle není pěkné čtení. Ale pro mnoho spisovatelů může být velmi inspirativní. Velká část literatury se totiž točí právě kolem zločinů. A v novinách se často dočtete o případech, které byste nevymysleli ani omylem.
Takhle vypadala Rovnost v roce 1989.
Určitě jste zaznamenali, že od sametové revoluce letos uplynulo přesně pětadvacet let. V Brněnském deníku Rovnost máme k výročí speciální seriál, ve kterém připomínáme události, o kterých naše noviny psaly v roce 1989. Když jsem připravovala první díl a listovala starými novinami, do očí mě uhodil na stránce černé kroniky titulek Lásky jedné černovlásky.
Začetla jsem se do vypravování o tom, jak dva mlékaři jedou brzy ráno autem a najednou u cesty stopuje nahý muž. Tak skvěle se to četlo, že jsem myslela, že jde o povídku. Dřív je totiž noviny běžně publikovaly.
Zajímá vás jak to bylo s naháčem?
Může se zdát, že spisovatelé mají často hlavu v oblacích a vše si jen cucají z prstu. Pravdou však je, že mnohá místa v jejich dílech mají reálný základ. Já jsem měla příležitost o prázdninách navštívit lokality spjaté s tvorbou Karla Jaromíra Erbena a Julese Verna.
Filmové zpracování Kytice snad ve škole viděl každý z „mladší“ generace. Ze zfilmovaných příběhů mi naháněla největší hrůzu Svatební košile. To totiž není jen tak nějaká balada, ale přímo horor.
A já se na takové příběhy dívám opravdu nerada, protože si okamžitě dokážu představit, jak se všechny ty ošklivé věci stanou mně. Logické argumenty, že tenhle děsivý úkaz se váže jen na jedno konkrétní místo, mi naprosto nepomáhají. Proto bych někam, kde se odehrává horor, nikdy na dovolenou nejela.
Hrad Buška z Velhartic.
Zjistila jsem to náhodou. Bydleli jsme ve Velharticích v Pošumaví a přímo z okna jsme viděli na hrad. Sídlil tam Bušek z Velhartic, který v Nerudově básni popíjí víno s Karlem IV.
© 2024 Literární alchymie
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑
Nejnovější komentáře