O tvůrčím psaní a literárních soutěžích

Jedna povídka za týden? Tady je návod od Raye Bradburyho

kniha Zen a umění psát

Eseje o tvůrčím psaní z pera spisovatele Raye Bradburyho.

Vždycky je zajímavé přečíst si o tom, jak tvořili známí autoři.  Jejich postup se sice nedá napodobit, protože každý musí jít svou vlastní cestou, ale můžeme se v ledasčem inspirovat.

Zajímavým zdrojem tipů je určitě sbírka esejů s názvem Zen a umění psát od velikána fantastiky Raye Bradburyho. Proslavil ho zejména román 451 stupňů Fahrenheita a povídková sbírka Marťanská kronika. Ale kromě toho Bradbury napsal desítky, ne-li stovky povídek, další romány a divadelní hry.

Psaní je radost

Hlavní myšlenkou, která se prolíná všemi eseji v knize Zen a umění psát, je, že by spisovatel měl mít z psaní radost a měl by si svoji práci užívat. A krásné je, že z textů přímo čiší, jak Bradbury psaním žije.

„Píšete-li bez nadšení, bez požitku, bez lásky, bez legrace, jste jen poloviční spisovatelé. Znamená to, že máte tolik práce s pošilháváním po komerčním trhu a nasloucháním avantgardní kotérii, že nejste sami sebou.“

Nejlepší inspirací jsou vaše lásky a nenávisti

Už z předchozího bodu je jasné, že psaní je pro Bradburyho plné emocí. Spisovatelům doporučuje, aby s nimi pracovali a využili je ve svůj prospěch.

„Jak je to dávno, co jste napsali příběh, ve kterém se na papír dostalo něco z vaší opravdové lásky nebo opravdové nenávisti? Kdy jste se naposled odvážili zveřejnit zaujetí, které chováte v srdci, takže pročíslo stránku jako blesk?“

To je velice zajímavá myšlenka, kterou doporučuji vyzkoušet. Když se o tom bavím se studenty na kurzu tvůrčího psaní, tak mnoho z nich říká, že když jsou naštvaní, píše se jim velice dobře.

Hezké jsou i příklady, kterými Bradbury tento bod dokládá. V časopise Harper´s Bazaar ho například naštvalo, že fotograf využil chudé obyvatele Portorika, aby vytvořili efektní pozadí pro vyzáblé modelky. Rozzuřený sedl k psacímu stroji a napsal povídku Slunce a stín. V ní jeden starý Portoričan zkazí fotografovi všechny snímky, protože se tajně přichomýtne do každého záběru a tam si spustí kalhoty.

Bradbury se také rád v noci procházel venku a přemýšlel. Jednou ho za to zatkla policie, protože se jim to zdálo podezřelé. A Bradbury svůj vztek hned přeměnil ve sci-fi povídku Chodec. V ní je hrdina zatčený za to, že trvá na přímém nazírání skutečnosti bez zprostředkování televizí.

Pište pravidelně a hodně

Ray Bradbury začal psát ve svých dvanácti letech a říká, že psal nejméně tisíc slov denně. Ale svou první skutečně dobrou povídku podle svých slov napsal až ve dvaadvaceti. Jmenovala se Jezero a byla mnohokrát otištěna.

Máte dostatečný výcvik, abyste dokázali říci, co říci chcete, aniž byste se zmrzačili? Napsali jste toho dost, abyste se dokázali uvolnit a umožnili tak pravdě, aby vyšla najevo nepoškozená sebevědomými gesty a nepozměněná touhou po zbohatnutí?“

Poměrně brzy se začal Bradbury psaním povídek živit. Měsíčně potřeboval prodat do magazínů alespoň jednu, aby velmi skromně vyžil.

„Když mi bylo něco málo přes dvacet, měl jsem následující rozvrh. V pondělí ráno jsem napsal první koncept nové povídky. V úterý druhý, ve středu třetí. Ve čtvrtek čtvrtý a v pátek pátý. O sobotním poledni jsem odeslal šestou a definitivní verzi do New Yorku. A v neděli? Přemýšlel jsem o všech těch odvážných nápadech, které soupeřily o mou pozornost (…)“

Samozřejmě je třeba vzít v úvahu, že psaní bylo pro Bradburyho hlavní pracovní náplní, takže na něj měl víc času než člověk, který chodí přes den do školy nebo do zaměstnání. Ale hlavní fígl produktivity spočívá v pravidelnosti. Když si každý den najdete na psaní alespoň chvilku, budete se stále posouvat vpřed. A je dost možné, že ve výsledku toho napíšete víc, než když máte jednou za čas psací „záchvaty“.

Malý Ray Bradbury.

Malý Ray Bradbury v roce 1923.

Kvantita je důležitější než kvalita

Moc mě potěšilo, když jsem na tuto myšlenku u Bradburyho narazila. Sama se jí totiž v tvorbě řídím a snažím se ji předat i účastníkům dílen tvůrčího psaní.

„Věřím, že kvantita nakonec povede ke kvalitě. Kvantita je zdrojem zkušeností. Ze zkušeností samotných může vyplynout kvalita. (…) Selhat znamená vzdát to. Ale vy jste součástí nepřetržitého procesu. Pokud je práce dobrá, poučíte se z ní. Pokud je špatná, poučíte se ještě víc.“

Využijte sílu asociací

Metoda asociací se často používá ve cvičeních na workshopech kreativního psaní, ale zatím jsem se nesetkala s tím, že by s ní nějaký autor – podobně jako Bradbury – vytvořil velkou část svého díla.

Bradbury si psal dlouhé seznamy podstatných jmen. V Zen a umění psát uvádí třeba tento příklad: JEZERO. NOC. CVRČCI. ROKLE. PODKROVÍ. SUTERÉN. PROPADLIŠTĚ. DÍTĚ. DAV. NOČNÍ VLAK. VOLÁNÍ V MLZE. KOSA. KARNEVAL. KOLOTOČ. TRPASLÍK, ZRCADLOVÉ BLUDIŠTĚ. KOSTRA.

Při pohledu na seznam si Bradbury uvědomil, že jeho staré lásky a obavy (viz předchozí bod o emocích) toho měly hodně společného s cirkusy a karnevaly. A vznikla povídka Tak přichází něco zlého.

„No, jestli jste spisovatel, nebo doufáte se jím stát, mohly by vám podobné seznamy, vytažené ze skrytých záhybů vašeho mozku, pomoci objevit sama sebe.“

Když měl Bradbury hotový svůj seznam, začal se jím probírat. Vybral si název a začal o seznamu psát dlouhou prózu – báseň – esej. A zjistil, že někdy uprostřed stránky, nebo na druhé straně,  se báseň v próze mění v povídku.

Nechte postavy pracovat za vás

Na několik místech ve svých esejích Bradbury zmiňuje, že když dáte postavám jejich vlastní mozek, fantazii a obavy, budou pracovat za vás, když je necháte. Ve chvíli, kdy se jeho báseň v próze začala měnit v povídku, se vždy objevila postava, která řekla: To jsem já, nebo Tenhle nápad se mi líbí! A ta postava za něj povídku dokončila.

„Vytvořte postavu, jako jste vy sami, která něco chce nebo nechce celým svým srdcem. Dejte jí trvalé příkazy. Odstartujte ji. A potom ji následujte, jak nejrychleji umíte.“

Ilustrovaná žena

V této povídkové sbírce jsem se v medailonku dočetla, že Bradburyho žena byla českého původu.

Příběhy čekají uvnitř

„Když se mě lidé ptají, kam na ty svoje nápady chodím, směju se. Je to zvláštní – máme tolik práce s rozhlížením se kolem a hledáním cest a prostředků, že se zapomínáme podívat dovnitř.“

Bradbury obecně čerpal hodně ze svého života a většina jeho prózy je poloautobiografická. Celou sbírkou esejů se prolíná myšlenka, že aby byl spisovatel autentický, má čerpat ze svých pocitů a zážitků uložených v podvědomí.

„Každé ráno jsem jednoduše vstal z postele, šel k psacímu stroji a napsal jakékoli slovo nebo slovní spojení, které mě napadlo. Potom jsem bojoval proti tomu slovu nebo za ně, předvolal jsem škálu postav, aby to slovo zvážily a ukázaly mi, jaký význam má v mém životě. O hodinu nebo dvě později byl nový příběh k mému úžasu dokončen a dokonán.“

Psaní je hluboká práce

První verze slavného románu 451 stupňů Fahrenheita stála Bradburyho devět dolarů a devadesát centů v niklácích. Původně totiž psával v garáži, ale chodily ho tam rozptylovat jeho čtyři dcery, které chtěly, aby si s nimi hrál. Ale on nutně potřeboval klid na psaní, protože jeho příjem živil rodinu.

Ale na pronájem pracovny neměl dost peněz. Tak začal Bradbury chodit do místní knihovny, kde byla místnost pro psaní stroji. Za niklák jste si mohli na půl hodiny pronajmout starou remingtonku nebo underwood. Takže Bradbury psal jako blázen, aby utratil co nejméně peněz. Nakonec měl první verzi románu hotovou za pouhých devět dní.

Na jeho fantastické rychlosti měly z mého pohledu podíl dvě věci:

  1. V knihovně měl na psaní klid a nikdo ho nevyrušoval.
  2. Byl omezený časem/penězi, a proto nemohl lelkovat.

V moderní terminologii se tomu říká „hluboká práce“. Víc se o tomto způsobu práce dozvíte ve stejnojmenné knize od Cala Newporta, kterou můžu jenom doporučit.

A se 451 stupňů Fahrenheita se pojí ještě jedna zajímavost. Autor v Zen a umění psát prozrazuje původ jmen hrdinů. Až zpětně si prý uvědomil, že hlavní palič Montag se jmenuje po jedné papírně a stařec Faber po výrobci per.

Nikláková investice

Jeden z esejů v knize pojednává o jeho slavném románu. Věděli jste třeba o tom, že Bradbury napsal pokračování 451 stupňů Fahrenheita jako operu?

Na shledanou Rayi

A než se s Bradburym úplně rozloučíme, mám pro vás jeden jeho hezký citát na závěr.

„Ale víte, moje povídky mě navigovaly životem. Ony volají, já je následuji. Ony vyskočí a kousnou mě do nohy – já odpovím tím, že napíšu všechno, co se událo během toho kousnutí. Když skončím, myšlenka mě nechá na pokoji a klidně se vzdálí.“

Začněte psát povídky, které mají šanci na úspěch v literární soutěži.

Naučím vás to ve specializovaném online kurzu tvůrčího psaní.

Související články

6 tipů, jak dál literárnímu hrdinovi to správné jméno

3 věci, které se můžeme naučit od Umberta Eca

10 článků o tvůrčím psaní, které by si měl přečíst každý začínající autor

7 komentářů

  1. Kevin

    Moc dobrý 🙂 musel jsem si to přečíst dvakrát

    • Katka

      Zdravím Kevine, tak to mám radost, že článek tak zaujal. 🙂

  2. Lyra

    Zajímavý článek, knihu Zen a umění psát jsem přečetla, už je to delší doba, a ačkoliv s Bradburym nesouhlasím ve všem, rozhodně jsem si z ní něco odnesla. Především se mi na knize zamlouvala právě ta láska ke psaní, která z ní vyplývá, jak jsi sama zmínila. 🙂

    • Katka

      Ano, psaní musel skutečně milovat. 🙂

  3. Arenga

    Mě zaujaly ty volné asociace, to je zajímavá metoda.
    Řetěz volných asociací jsem zkoušela v nemocnici, ne pro psaní, ale abych usnula, a jelikož jsem byla po císaři a měla jsem píchnutou injekci proti bolesti (prý už slabé opiáty, říkala sestra), to byly asociace! Těm analgetikům jsem pak říkala veselá injekce. Akorát si bohužel vůbec nepamatuju ty asociace, jen, že to bylo vtipný.
    Každopádně tohle spadá do kategorie „doma to raději nezkoušejte“ 😉

  4. Franz K.

    Ahoj! Máš to tu HUSTÝ (chválím zvláště odkaz na význam slova kotérie).
    Knížku jsem četl a moc doporučuju, je to takové vižle, ale čte se pomalu, protože se při ní často odbíhá k psacímu stroji.

    Upřímně kvantitu podporuju, ale nedoporučuju se na ni soustředit příliš mocně, protože pak to dopadá jak s Mikem Viewegem (teda dost bídně, dle mého). Je to jak s klavírem – když hraješ patnáct minut denně kvalitně, je ti to na prd, ale když do něj tři hodiny denně mlátíš pěstma, není to o mnoho lepší.

    • Katka

      Čau, díky! 😀 Doufám, že na tom psacím stroji píšeš nějakou vypečenou povídku. 🙂

Napsat komentář: Katka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2024 Literární alchymie

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑