Dřevorubec a vlčí žena je krátká fantasy povídka. Napsala jsem ji především pro ty, kteří také píší vlastní příběhy.
Níže si ji můžete celou přečíst.
Dřevorubec a vlčí žena
Čtrnáctiletý Jotur šel lesem a nesl dřevorubeckou sekeru. V pozdním podzimu už většina stromů shodila listí. Bylo vlhko a vše vypadalo šedivě. Joturovi připadalo, jako by věci už před delším časem ztratily své obvyklé barvy a někam zmizela všechna radost. Zůstala jen práce, kterou musí udělat. A pak znovu. A znovu.
Zašel do vzdálené části lesa, kam moc nechodil. Proto si toho stromu dřív nevšiml. Měl silný kmen a jeho pokroucené větve se ztrácely v mlze. Na rozdíl od ostatních byl úplně suchý. Nebudu muset čekat, až vyschne, ale rovnou ho můžu prodat, pomyslel si.
V koruně stromu najednou zahlédl koně. Jen se tam mihnul a zmizel, ale byl to kůň. Chlapec se zastavil a zíral na strom. Žádné zvíře už neviděl. Co by taky kůň dělal nahoře? Jsem unavený a už z toho mám vidiny. Potřásl hlavou, jako by to z ní tím mohl dostat, a došel až ke stromu.
Vzal sekeru a začal sekat do kmene.
Po chvíli uslyšel ve spadaném listí kroky. Otočil se a spatřil babku z jejich vesnice s otepí klestí na zádech.
„Jak se daří, Joture?“
„Dobře, ale už bych si měl odpočinout. Představte si, že jsem v koruně toho stromu viděl koně! Musím si dát pozor, aby mi z té práce nepřeskočilo,“ pousmál se.
Stará žena si strom zaujatě prohlížela.
„Udělej pár kroků zpátky, ať lépe vidíš. A teď se podívej znovu, ale pořádně. A taky dobře poslouchej.“
Chlapec v tom neviděl žádný smysl, ale z úcty ke staršímu udělal, co chtěla. Viděl jen holé větve.
Pak uslyšel tichounké klapání koňských podkov.
V koruně uviděl zvláštní výjev. Žena s vlčí hlavou v bohatě zdobených šatech právě sesedla ze svého koně. Nebyl to ale jen tak nějaký kůň. Jeho srst byla posetá drobnými světélkujícími hvězdami. Vzala ho za ohlávku, sešla s ním z cesty a opatrně ho vedla močálem.
Nejnovější komentáře