O tvůrčím psaní a literárních soutěžích

4 dobré důvody, proč kupovat české spisovatele

Nesbo, Gaiman, Murakami. Obsahuje vaše knihovna samé trháky od zahraničních autorů? A není to trochu škoda? Až se budete při vybírání dárků v knihkupectví rozhodovat mezi dvěma knihami, zkuste zvolit českého autora.

Karlův most v Praze.

Obr. č. 1: Podporujme české autory.

Proč byste měli něco takového vůbec dělat? Zvlášť pokud jste adepti tvůrčího psaní, přečtěte si následující čtyři body.

1. Musíte znát konkurenci

Každý den vychází tolik knih, že není v silách snad nikoho, aby měl přehled o všech. Jen minulý rok u nás vyšlo podle zprávy Svazu českých knihkupců a nakladatelů 16 400 titulů.

Když ale sami tvoříte, je důležité, abyste znali alespoň žánrové autory. Vyhnete se tak tomu, že vymyslíte přesně to, co už napsal někdo jiný.

Něco podobného se mi stalo v dálkovém kurzu tvůrčího psaní u Lucie Lukačovičové. Napsala jsem povídku, která se odehrávala v Benátkách. Jednou ročně se tam na karnevalu potkávají personifikovaná italská města. Lucie mě pochválila, upozornila mě na opakující se slova a tím to skončilo.

O pár let později jsem četla Renčínovy Městské války. Pokud trilogii neznáte, je to městská fantasy, ve které hrají roli právě personifikovaná česká a moravská města. V tu chvíli bylo jasné, že benátská povídka musí zůstat ležet v šuplíku, protože kdybych ji někdy vytáhla, vypadám jako sprostá plagiátorka. A to i přesto, že jsem povídku napsala ještě dřív, než Městské války vůbec vyšly.

Co se dá dělat, takhle to chodí. A právě tím, že budete znát ostatní knihy, se vyhnete ostudě nebo zbytečné práci na už zpracovaném námětu. Nikdo vám nebude tolik vyčítat, že se váš příběh podobá románu australského autora. Ale když bude nápadně podobný knize jiného českého spisovatele, už je to opravdu hloupé a všichni si na vás pořádně smlsnou.

2. Spisovatelé také potřebují jíst

Hudba se dá lehce ukradnout na internetu. Přesto stále existuje dost fanoušků, kteří si kupují alba, oblečení a plakáty. Ne protože by nemohli žít bez trička s tváří zpěváka. Hlavně chtějí podpořit kapelu.

Mezi čtenáři podobný přístup tolik nevidím, ale možná jen nemám ty správné známé. Co tahle podpořit oblíbeného autora právě koupí knihy?

Spisovatel v pracovně.

Obr. č. 2: Těžký život spisovatele.

Jasně, chápu vás, nejsou úplně za hubičku. Já taky chodím hodně do knihovny a každý nákup si dobře rozmyslím. Ale právě o Vánocích je skvělá příležitost.

Určitě jste už slyšeli o zákoně karmy. Podle něj se vám vše dobré nebo špatné, co jste udělali, vrátí zpět. Chcete, aby jednou lidé kupovali vaše knihy? Těžko to po někom můžete chtít, když si sami celý rok nekoupíte ani jednu.

Nebo byste rádi skončili taky takhle? Situaci v rozhovoru pro Lidové noviny popisuje předseda nové Asociace spisovatelů Jan Němec: „Za současných podmínek se totiž naprostá většina českých prozaiků a básníků psaním neuživí – přes den tedy pracuje v nejrůznějších profesích a knihy píše večer nebo o víkendech. Málokdo si to uvědomuje: současná česká literatura by neexistovala, kdyby ji autoři nedotovali penězi se svého civilního zaměstnání.“

3. Podporujete tím nakladatelství

Někoho by mohlo napadnout, že bude lepší české autory zásadně nekupovat. Knihy jim postupně přestanou vycházet, nežádoucí konkurence odpadne a pak může vítězně nakráčet začínající spisovatel.

Tak to je velký omyl. Mezitím totiž nutně zkrachují nakladatelství, která české autory vydávají.  Samozřejmě hlavně ta menší.  Ale právě tam máte jako začínající autor větší šanci uspět.

Když vaše kniha skutečně vyjde, můžete se považovat pomalu za vyvoleného. Mnoho stejně dobrých autorů takové štěstí nemělo a nebyli v pravou chvíli na tom správném místě.  Otištění povídky v časopise však dosáhnete jednodušeji než prvního románu.

Pokud píšete fantastiku, máte šanci publikovat zejména v Pevnosti nebo v X-B1. Znalci ví, že oba časopisy pomalu snad několikrát málem zanikly, protože se nedokázaly uživit. A když by vůbec nebyly, kdo by vám asi otiskl tu povídku o rusalce závislé na počítačových hrách? Takže další možností je přát si pod stromeček předplatné těchto časopisů. Navíc to je to levnější než na stánku.

4. Píšou skvěle

Mám pocit, že část lidí si ještě stále myslí, že to, co je ze „Západu“ je mnohem lepší. Nejvíc tento názor převládal v devadesátých letech. Hlad po anglosaské literatuře byl obrovský a tak si i čeští spisovatelé dávali anglické pseudonymy. Na pultu přece vypadalo mnohem líp, když román napsal John Aber než Josef Okurka.

Časem lidé přišli na to, že cizí spisovatel není zárukou skvělého čtenářského zážitku, a na pultech se začala objevovat i česká jména bez pseudonymů.

Část z nich píše opravdu skvělé příběhy. Můžete zbožňovat nové detektivky od Rowlingové, ale šance, že od ní dostanete autogram je docela malá. Když si ale oblíbíte Kateřinu Tučkovou, získat podpis a prohodit s autorkou pár slov není nic nereálného.

Dítě si čte knihu, kterou dostalo pod stromeček

Obr. č. 3: Pod každý stromeček alespoň jednu knihu.

A co od českých autorů si přát nebo naopak darovat pod stromeček?

Pro milovníky fantastiky: Stín modrého býka od Františky Vrbenské a Leonarda Medka. Nemůžu si pomoct, ale musím to doporučovat kudy chodím. Děj se odehrává na českém území v době římské a hlavním hrdinou je keltský bojovník, který chce za každou cenu pomstít bratrovu smrt. Nově vyšlo i jako audiokniha.

Humorná: Poslední aristokratka od Evžena Bočka. Román o pubertální Čechoameričance, která se s rodinou vrací na zámek získaný v restituci. Autor je sám kastelánem, takže ví o čem mluví. Musela jsem se smát nahlas a to se mi často nestává.

Historická: Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové už četl snad každý. Pokud se vám líbily, sáhněte i po Vyhnání Gerty Schnirch od stejné autorky. Román je příběhem odsunuté brněnské Němky a stojí za to.

Pro tvůrčí psavce: Sbírka Mlok 2014 obsahuje vítězné povídky ze soutěže Cena Karla Čapka. Najdete tam nejlepší české a slovenské fantasy a sci-fi povídky za uplynulý rok. Nebo si kupte podobnou soutěžní sbírku povídek Žoldnéři fantazie.  Pamatujete přece, co jsme si říkali o znalosti konkurence, že?

 

PS. z 27. 1. 2015: Tento článek se líbil druhému největšímu internetovému e-shopu s knihami Megaknihy, a proto mě oslovili, abych na jejich web napsala úvodník na téma čeští spisovatelé.

Seznam použitých obrázků

Obr. č. 1: Prague_4229 by Michael Dawes, dostupné pod licencí CC-BY-NC 2.0

Obr. č. 2: Portrait of Duranty Blogging, after Degas by Mike Licht, dostupné pod licencí CC-BY 2.0

Obr. č. 3: IMG_3395 by Chris Smith, dostupné pod licencí CC-BY-NC-SA 2.0

7 komentářů

  1. Markét R.

    Naprosto souhlasím. Tímhle (svým způsobem) pokrytectvím jsem trpěla taky, dokud jsem českým autorům nedala šanci. A hle, spousta z nich píše výborně a inspirativně. Škoda jen těch předsudků, které u nás pořád převládají. 😉

  2. hana kubíková

    Čtu českou prozu, je mi blízká.
    Co doporučit? Určitě:
    Jiří Hájíček: Rybí krev nebo staré dobré Selské baroko
    Miloš Urban: Sedmikostelí nebo Hastrman
    Hana Androniková: Zvuk slunečních hodin

    A knihy z poslední doby, na které se chystám:
    Emil Hakl: Skutečná událost
    Jiří Hájíček: Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
    Hana Androniková: Vzpomínky co neuletí
    Radka Denemarková: Příspěvek k dějinám radosti

    Hodně radosti pod stromečkem:-)

    • Katka

      Díky za tipy, těch nikdy není dost. 😉

  3. Radynka

    Já spisovatelské ambice nemám, takže se mě bod 1 netýká, ale české autory si kupuji poměrně často (a často i jako novinky za plnou cenu, což u zahraničních nedělám skoro nikdy). 🙂
    Ale trochu nesouhlasím s bodem 2 a 3. Když by někdo psal špatně, tak ať jde radši dělat nějakou jinou práci, i kdyby to měl být poslední český autor. Ale jinak souhlasím. Pokud je dobrá, tak by si ji lidi koupit měli. Přeci jen je český trh dost malý a uživit se tím, dá fušku. 🙂
    A pod bod 4 se podepisuji 😀

    • Katka

      Samozřejmě máš pravdu, že špatně napsaný škvár nemá na pultech, co dělat. Vycházím z předpokladu, že něco takového by teoreticky nakladatelství ani vydat z logiky věci neměla. Ale nějaké výjimky se vždy najdou.

  4. Míša

    Krásně napsaný článek, souhlasím! A moc děkuji za tipy. Zaujala mě hlavně sbírka Mlok 2014. 🙂

  5. Jan Švancara

    Pro mě osobně je rozhodující bod č. 4. Pdoporovat někoho v autorské nebo nakladatelské činnosti, která není dobrá, by nemělo asi smysl.

Napsat komentář: Míša Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2024 Literární alchymie

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑