Čas lidí skončil. Nastává čas chodících masožravek.

Jednou měsíčně v e-mailovém klubu pro knihomoly doporučuji knihy, které mě nadchly, a občas pošlu i vlastní povídku a zajímavosti z mojí tvorby.  Níže najdete celý text dvanáctého dílu, který původně vyšel 22. prosince 2020. ⬇️


Ahoj knihomolové,

představte si, že je vám dvanáct. Je léto, jste v lese. Cítíte vůni hub, slyšíte zurčení potoka a zpěv ptáků. Jenže to není žádná prázdninová idylka. Jste slepí a kolem není bezpečno.

Naštěstí nejste sami. Jsou s vámi další nevidomí. Držíte se za ruce, abyste se neztratili. A dokonce jste vyhráli v pomyslné loterii. Máte s sebou jednoho vidoucího, který celou vaši skupinu vede do bezpečí.

Ale nikdo neříká, že se tam skutečně dostanete. Les je plný trifidů, podivných rostlin, které se dokáží hýbat a svým žahadlem zabít člověka. Když budete hlasití, uslyší to a přijdou si pro vás.

Ač to zní nepravděpodobně, věřím, že mnozí z vás tuhle situaci zažili stejně jako já na vlastní kůži. Přesně tak totiž vypadá oblíbená táborová hra, která vznikla na motivy legendárního románu Den trifidů od Johna Wyndhama.

Najdete ji v mnoha sbírkách her a my jsme ji hrávali každý rok. Zavázali nám oči šátky a museli jsme zdolat náročnou trasu. Byl to báječný letní adrenalin.

Až o mnoho let později jsem si Den trifidů přečetla. A dobře jsem udělala, protože kniha je skvělá.

Hrdina Bill Masen má pořádnou smůlu. Leží v nemocnici s poraněnýma očima. Vypadá, že snad jako jediný neuvidí tu fascinující podívanou, o které nepřetržitě vysílají v rádiu. Země prochází meteorickým rojem neznámé komety a noční obloha je plná zelených světel. Celý svět se na ně v úžasu dívá.

Jenže druhý den je všechno jinak. V nemocnici je podezřelé ticho a Billovi nikdo nepřinese snídani. Zvoní, ale žádná sestra nepřichází. Podivný klid je i venku, pod okny nejezdí žádná auta jako obvykle. Wyndham tuto pasáž vykreslil perfektně – jako bych se lusknutím prstů přenesla za Billem do nemocničního pokoje a všechny pocity prožívala s ním.

Po několika hodinách, kdy stále nikdo nepřichází, si hrdina sundá z očí obvazy. Tentokrát má štěstí, lékaři odvedli dobrou práci a zrak mu zachránili. A pak zjistí něco zvláštního – lidé v celé nemocnici jsou slepí. A v Londýně taky. Každý, kdo viděl kometu, oslepnul.

Bill čeká, že se každou chvíli „někdo“ objeví a dá to do pořádku. Ale pak mu dojde, že to je omyl. Kometu sledovali lidé po celém světě, takže jsou slepí všichni. Musí se o sebe postarat sám.

Brzy si uvědomí, že slepota není jediný problém, se kterým se lidstvo musí vypořádat. Jsou tu trifidi, zvláštní rostliny uměle vzniklé v laboratoři. Slepí lidé jsou pro ně ideální kořistí.

Jenže Bill není slepý a Josella, kterou potká v ulicích Londýna, také ne. Začíná (mimořádně čtivá) hra o přežití.

❓ Den trifidů je jedna z her, na kterou mám skvělé vzpomínky. Hráli jste ji taky? Jestli ano, napište mi do komentářů. Jsem zvědavá, jak moc je hra rozšířená. 😀

Co je nového: prosinec 2020

🔹 Poslechněte si moji audio povídku

Nechala jsem se tak trochu unést a přemýšlela jsem, jak bude vypadat Brno za pár desítek let. Konkrétně v roce 2156. Vznikla z toho povídka Asta, kterou jsem četla na on-line autorském čtení pořádaném Skautským institutem v Brně.

Pokud jste čtení nestihli naživo, podívejte se na záznam.

🔹 Posílám pořádnou nálož dobrého čtení

Poslední kurz tvůrčího psaní byl poměrně netradiční. Stihli jsme se třikrát osobně sejít, ale pak kvůli koroně přišel zákaz shromažďování. Dalších sedm lekcí jsme proto dokončili on-line.

Upřímně – jsem nadšená z toho, jak to dopadlo. Předtím jsem nebyla žádný fanda on-line výuky. Ale okolnosti mě přinutily ji vyzkoušet a já s překvapením zjistila, jak dobře může fungovat.

Doufám, že s účastníky jarního kurzu se potkáme naživo, ale kdyby opět platila omezení, vím, že můžeme hladce přejít na plnohodnotnou on-line výuku.

V každém kurzu studenti píší závěrečnou povídku, na které si vyzkouší vše, co se naučili. Texty pak na lekci společně rozebíráme a každý se dozví, co by ještě mohl zlepšit. Změny zapracuje a já pak z vypilovaných povídek sestavím sborník.

Tentokrát studenti psali příběhy na téma Poklad. A odvedli skvělou práci, ze které mám velkou radost. ❤️

Celý sborník je on-line, takže si povídky o různých pokladech můžete přečíst i vy.

Prohlédnout si sborník.

Začněte také odebírat klub pro knihomoly

Přečetla jsem stovky knih. Vím, že času na čtení není nikdy dost, a proto u mě nenajdete žádné recenze na špatné nebo průměrné knihy.

Vybírám jen ty nejlepší, které mě chytily za srdce a nadšeně na ně vzpomínám i po letech. Jednou měsíčně vám tyto literární klenoty doporučuji v e-mailovém klubu pro knihomoly.

Podívejte se, jaké další knihy jsem už v e-mailovém klubu doporučovala a přihlaste se k odběru, abyste nezmeškali nové tipy. (Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit.)