“Milostný román v e-mailech? Cože?”

Jednou měsíčně v e-mailovém klubu pro knihomoly doporučuji knihy, které mě nadchly, a občas pošlu i vlastní povídku a zajímavosti z mojí tvorby.  Níže najdete celý text devátého dílu, který původně vyšel 22. září 2020. ⬇️


Ahoj knihomolové,

román Dobrý proti severáku jsem jednou dostala k Vánocům. O knize a ani o autorovi, Danielu Glattauerovi, jsem nikdy předtím neslyšela. Z anotace jsem se dozvěděla, že jde o milostný román v e-mailech.

Nejdřív jsem byla dost nedůvěřivá. V knihovně se regálu s označením „literatura pro ženy“ vyhýbám obloukem. A taky jsem si nedokázala představit, jak funguje román vyprávěný prostřednictvím e-mailů.

Nakonec to dopadlo na výbornou a kniha se zařadila mezi moje oblíbené. A teď už vám povím, o čem přesně je. 😊

Emmi chce zrušit předplatné časopisu Like. Jenže kvůli překlepu v adrese její e-mail přijde jistému Leo Leikemu. Ten ji na omyl upozorní a vymění si pár zpráv. Neznají se, nikdy se neviděli a neví, jak ten druhý vypadá. Možná proto je to oba tak baví a v e-mailech pokračují.

Jako čtenáři se dostáváme do nezvyklé situace. Autor nám nenabízí žádné popisy ani vnitřní monology postav. Víme jen to, co si napíší do e-mailů. Postupně se dozvídáme, že žijí ve stejném městě a že Emmi je webdesignérka a Leo učí na univerzitě. Oběma je nejspíš mezi třiceti a čtyřiceti, ale přesně to nevíme, protože svůj věk si tají.

Společné setkání odkládají. Bojí se, že když se konečně uvidí, iluze pomine a jejich korespondenční přátelství už nikdy nebude jako dřív.

Jejich vztah postupně přerůstá do něčeho hlubšího, ale ani jeden si to nechce připustit. Je tady totiž velká překážka. Emmi je šťastně vdaná a stará se s manželem o dvě jeho děti z předchozího vztahu.

Některé příběhy o lásce jsou naivní slátanina. Dobrý proti severáku mezi ně rozhodně nepatří. Není schématický, kýčovitý ani hloupý a já si jeho čtení moc užila.

Pokud tušíte, že by to mohl být příběh pro vás, rovnou si sežeňte toto vydání, které kromě Dobrý proti severáku obsahuje i pokračování s názvem Každá sedmá vlna. Kniha byla původně uzavřeným románem, ale na naléhání čtenářů Glattauer napsal i druhý díl.

Září 2020: co je nového 

🔹 Jak jsem hledala ilustrátora, zn. telepatie výhodou 📤

Mám v šuplíku různé kratší příběhy a řekla jsem si, že některé z nich postupně zveřejním u sebe na webu.

Na ilustraci k povídce bude šípková divoženka.

Vymyslela jsem, že u povídek bude obrázek na míru, a tak jsem poprvé v životě začala hledat ilustrátora.

Jako první plánuji publikovat mikropovídku Šípky a trní. Na virtuální obálce si představuji postavu „šípkové“ divoženky. Oslovila jsem několik ilustrátorů a napsala jim, že je vyhublá, metr vysoká, má průsvitně zelenou kůži, zrzavé vlasy a za uchem růžový pětilistý květ.

Když mi jedna ilustrátorka poslala první skicu, divoženka vypadala jako krásná žena. Jenže tak to nemá být – je trochu nelidská a dokáže nahánět strach. Rozhodně nevypadá jako někdo, koho byste vzali třeba na rande.

I když ilustrátorka do puntíku splnila zadání, obrázek se vůbec nepodobal tomu, který nosím v hlavě. Díky tomu jsem si uvědomila, že když se řekne „divoženka“, každý má úplně jinou představu. A protože ilustrátoři nejsou telepati, pochopila jsem, že své zadání musím o hodně rozšířit.

Nakonec jsem se na spolupráci domluvila s jinou ilustrátorkou, té jsem poslala podrobnější instrukce a výsledek byl skvělý. Odsouhlasila jsem skicu a ona nyní pracuje na finální podobě obrázku.

Pokud všechno klapne podle plánu, v říjnovém e-mailu zjistíte, jak to dopadlo. 😊

Začněte také odebírat klub pro knihomoly

Přečetla jsem stovky knih. Vím, že času na čtení není nikdy dost, a proto u mě nenajdete žádné recenze na špatné nebo průměrné knihy.

Vybírám jen ty nejlepší, které mě chytily za srdce a nadšeně na ně vzpomínám i po letech. Jednou měsíčně vám tyto literární klenoty doporučuji v e-mailovém klubu pro knihomoly.

Podívejte se, jaké další knihy jsem už v e-mailovém klubu doporučovala a přihlaste se k odběru, abyste nezmeškali nové tipy. (Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit.)