O tvůrčím psaní a literárních soutěžích

Jak se stát spisovatelem

Chcete (alespoň tajně) vidět své knihy na pultech obchodů, dostávat pochvalné dopisy od čtenářů a číst si nadšené recenze v časopisech. K této cílové metě ale vede dlouhá cesta. Když však dodržíte následujících 5 podmínek, máte opravdu velkou šanci!

Sepsal je spisovatel Miloš Zapletal v článku Jak se stát spisovatelem. Tento poklad jsem objevila na nejvíc nepravděpodobném místě. V hromadě starých časopisů na skautském táboře.

Skautský tábor.

Takhle to vypadá na našem skautském táboře v Otaslavicích ve vojenském újezdu Březina.

 

Skautský oddíl už nevedu, ale přesto se každý rok ráda vracím na tábor alespoň na chvíli. Na bedně se tam válela hromada starých časopisů, kterými jsem si z nudy začala listovat. V čísle z roku 1998 jsem objevila tento skvělý článek od Zapletala, který je autorem románů pro mládež a velkých encyklopedií her.

Podle Zapletala se může stát spisovatelem úplně každý, kdo dodrží následujících 5 podmínek.

1. Musíš umět dobře jazyk, ve kterém chceš psát.

První bod podle Zapletala splňují velmi dobře všichni lidé s výjimkou některých postižených.

2. Musíš mít jiným lidem co říct

(I když je známo, že někteří spisovatelé svým dílem neřeknou vůbec nic.)

I druhou podmínku považuje Zapletal za poměrně dobře splnitelnou. „Jak člověku přibývají léta, přibývají mu i zážitky a zkušenosti. Mezi nimi jsou určitě takové, které by zajímaly jiné,“ myslí si spisovatel.

3. Musíš mít chuť svoje poznatky, zkušenosti, myšlenky a nápady sdělit druhým lidem.

Přestože se tento bod zdá snadný, Zapletal upozorňuje, že 99 % lidí na něm skončí. Dokládá to příkladem z vlastního života. V 15 byl redaktorem oddílového časopisu a jeho práce spočívala v tom, že z ostatních členů páčil příspěvky. „Psal jsem docela s chutí, zatím co většina spoluautorů dodala svůj příspěvek jen pod nesnesitelným tlakem, který jsem na ně vyvíjel,“ vzpomíná.

Když si po letech časopis znovu četl, své články a povídky hodnotil jako mizerné. Ale texty ostatních se mu zdály velmi vybroušené a kvalitní. „Jak to, že se nestali spisovateli? Jak to, že dnes někteří naivní lidé říkají Mistře mně? Člověku, který zřejmě nedostal do vínku špetku spisovatelského talentu?“ ptá se Zapletal.

To je podle něj důkaz, že talent nic neznamená nebo že je nepodstatný. „Z toho, co jsem právě uvedl, jasně vyplývá: James, Brýzha ani Vazule neměli chuť něco druhým lidem vyprávět. Proto se z jednoho stal účetní, z druhého inženýr a ze třetího učitel. Na rozdíl od nich mě psaní bavilo,“ uzavírá tento bod Zapletal.

Spisovatelka.

Obr. č. 1: Chuť vyprávět druhým je hlavní věc, která odlišuje spisovatele a nespisovatele.

4. Musíš zvládnout některé řemeslné dovednosti.

Stejně jako se musí truhlář naučit zacházet s hoblíkem, musí se spisovatel naučit pracovat s větami a slovy. Truhlář se zpravidla dívá pod ruku mistrovi a všímá si, jak to dělá.

I spisovatelé by se měli učit od zkušenějších. „Všímejte si, jaký používá slovník, jak dlouhé nebo naopak krátké věty tvoří, jak míchá popisné odstavce s dialogy, co píše podrobně atd.  To už je dost náročné, asi tak jako když se truhlářský učedník snaží zjistit, jak mistr vyrobil krásnou židli nebo skříň. Z učedníka se nestane mistr za týden – to platí pro truhláře i pro spisovatele,“ upozorňuje Zapletal.

Nejvíc se naučíme z děl nejlepších autorů. Proto jsem spustila projekt Literární pitevna. Přečtěte si 3 věci, které se můžeme naučit od Umberta Eca a rozbor jeho nejznámějšího díla Jméno růže.

Spisovatelské řemeslo.

Obr. č. 2: I spisovatelské povolání je hodně o řemesle.

5. Musíš mít dostatek trpělivosti.

Lidé, kteří splňují předchozí 4 podmínky, často ztroskotají na té poslední. „Nejsou prostě dost vytrvalí, nechají se odradit prvními neúspěchy, nehodí výsledek své práce do koše a nezačnou znovu, potřetí a někdy třeba podesáté,“ říká spisovatel.

První krok ke spisovatelské kariéře

Zapletal náctiletým radí, aby si začali psát deník. „Rozšiřuješ kapacitu své paměti. Zvětšuješ svou slovní zásobu. Cvičíš svoje vyjadřovací schopnosti. Učíš se přesně formulovat myšlenky, nápady, postřehy. Zvykneš si lépe všechno pozorovat,“ vyjmenovává důvody Zapletal.

Než se však nadšeně pustíte do prvního deníkového zápisu, rozhodněte se, jaký typ deníku si chcete psát:

  • osobní deník
  • literární deník

 

Deník.

Obr. č. 3: V literárním deníku se stylizujete, osobní deník píšete bez příkras.

Literární deník: po smrti vydat

Deník, o kterém hovoří Zapletal, je literárním typem. V něm se autor snaží literárně hodnotně zachytit své zážitky. Trénuje svoje vyjadřovací schopnosti a možná tajně doufá, že po jeho smrti někdo deník vydá.

V dnešní době se podobné texty hodí ke zveřejnění na blogu. Myslím si, že je to pro ně lepší místo než na stránkách deníku. Alespoň vaši přátelé si rádi přečtou o vašich zážitcích (pokud budete psát dobře). Ale raději si nedělejte ambice, že získáte velké publikum. Museli byste být sakra dobří, aby vaše trampoty začaly zajímat i cizí lidi.

Za internetovou obdobu literárního deníku považuji například blog Kafe a cigárko, který získal cenu Magnesia Litera za nejlepší blog nebo Deníček moderního fotra.

Osobní deník: po smrti spálit

Osobní deník je jiný. Svěříte mu svoje intimní problémy a rozhodně vás nenapadne ho vystavovat na internet. Do své závěti dáte, že ho dědicové musí spálit. Ale raději to udělejte sami, protože oni se k tomu často buď z úcty nebo kvůli touze po penězích neodhodlají.

V osobním deníku se nesnažíte o barvité literární popisy, ale píšete, co vám zrovna slina přinese na jazyk. Žádná stylizace do role inteligentního autora. Ale i tento typ deníku může být pro vaše tvůrčí psaní přínosný. Skvěle se při něm rozepíšete a vyčistíte si hlavu.  Potom se vám už nestane, že máte velké nutkání napsat vašemu hrdinovi z pohledu děje nadbytečnou hádku se šéfem, protože jste ze sebe tyto pocity dostali už v deníku.

 

Přidali byste k Zapletalovým 5 pravidlům ještě nějaká další? Napište mi je do komentářů.


 

Seznam použitých obrázků

Obr. č. 1: The Harvest Writer by John O´Nolan, dostupné pod licencí CC BY 2.0.

Obr. č. 2: Handcraft by Lisa, dostupné pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.

Obr. č. 3: Diary by Barnaby Dorfman, dostupné pod licencí CC BY 2.0.

 

13 komentářů

  1. The

    Hezky clanek. Diky. Par mne osvedcenych rad jsem take dala dohromady, tak je sdilim 🙂
    http://www.ruzove-bryle.cz/2014/11/rady-zkuseneho-laika.html?m=1

    • Katka

      Děkuji za pochvalu. Moc se mi líbí ten citát, co máš v závěru článku.

      • Thea

        Mockrát děkuji, citát je od mého oblíbeného sochaře Augusta Rodina 🙂 Odkaz na blog jsem posílala z mobilu, tak byla stránka, bohužel, taková rozsypaná, ale snad se to dalo číst… Tak psaní zdar!!! 🙂

  2. Rozverný Fabulačník

    Ha! Asi jsem odsouzen. Trpělivosti by se ani kat nedořezal… Ale na druhou stranu, ta třeba časem přijde. Nakonec přeci každý k tomu svému spisovatelství přijde trochu jinak a to je takové to kouzlo. Já tedy doufám v nějaké čáry máry fuk.

  3. Nislav Bálek

    Díky za hezký článek. Ztotožňuji se a odhodlávám k deníčku 🙂

    • Katka

      Díky a držím palce. 😉

  4. Dana Hajná

    Zdravím Katko. Teprve začínám a nemám nic odzkoušené jen mě tak napadla jedna podmínka pro úspěch ve spisovatelské činnosti. Hodně čtu a zajímám se o knihy a většina z nich si je velice podobná. Podobné příběhy i styl vyprávění. Takže by mohlo zaujmout odlišení a originalita podání to kterého děje.Nový nápad. Já osobně se o takovouto podmínku pokouším. Uvidíme jak to dopadne.

    • Katka

      Odlišení je určitě důležité a může pomoci. Na druhou stranu někteří autoři byli tak originální a odlišní, že jejich současníci dílo nepřijali. Buď upadlo v zapomnění nebo se proslavili až po smrti.

  5. Lenka

    Naprosto s Danou souhlasím. Taky mě otráví, když v krátké době čtu už desátou knihu, kde v roli hlavního hrdiny vystupuje mladý čaroděj, zápletka jako vystřižené z Harry Pottera atd. Dřív jsem se takovým textům dost bránila, teď se i v mém psaní občas objeví špetka magie, ale pořád se snažím udržet si vlastní styl, maličko vybočit z řady… Samozřejmě se nic nemá přehánět, jak píše Katka, ale to už si každý autor musí sám nastavit hranici, za kterou nehodlá jít. Ať žije individualismus!

    • Katka

      Ahoj Lenko, tak to chápu, číst pořád o mladém čaroději je asi dost nuda. Držím palce, ať se ti daří v držení vlastního stylu, to je určitě moc důležité.

  6. Terka

    Ahoj, já jsem sice teprve v sedmé třídě, ale já i moje nejlepší kamarádka píšeme spoustu knih. Já už jsem napsala PRO NEJLEPŠÍ KAMARÁDKY, JAK JSEM SI NAŠLA PŘÁTELE, PODIVUHODNÁ VÝPRAVA, TAJEMNÉ OSTROVY, MOJE OBLÍBENÉ ZVÍŘE JE…CHAMELEON, ZVÍŘE JE TAKY PŘÍTEL, PRÁZDNINY, KAŽDÝ DEN S PÍŠNIČKOU, LAJKA, POHÁDKY NARUBY, ZPĚVNÍK PRO SKAUT. STŘEDISKO MORAVSKÁ ORLICE, LVÍ HLÍDKA ( o oblíbeném seriálu), NANGIALA ANEB MŮJ VLASTNÍ SVĚT, VYMALOVÁNKY, S LAJKOU A ČAJKOU V KUCHYNI, JAK SE ŽIJE NA STATKU, LAJKA SE VRACÍ, ČAJKA, ČAJKA SE VRACÍ, KAMARÁDKY NA VŽDY, DENÍK ČLENA PLYŠO-PŘÁTEL. Ahoj, jo a hezky jsi to zpracovala…

    • Katka

      Ahoj Terko, tak to je bezva, že s kamarádkou tolik píšete. Držím palce, ať máte pořád spoustu bezva nápadů. Kdyby vás to lákalo, můžete zkusit i literární soutěže pro žáky. Tady je seznam soutěží: http://www.literarnialchymie.cz/literarni-souteze/ Hledejte v něm růžovou ikonu medvídka. Ta označuje soutěže pro děti a mládež. Jen si pohlídejte maximální rozsah, soutěže obvykle přijímají pouze kratší příběhy. Katka

  7. Vojta

    Dobrý den, paní Katko. Jako prastarý SF., který ještě ,,lítal“ na měsíc i jinde s raketou plnou budíků, ručních pák a tlačítek se musím přiznat, že Fantasy moc nemusím. Považuji ji za hodně ,,jednoduchou“, zejména v domýšlení situací, kde pomůže kouzlo a jedeme dál. ,,Chudák“ Dick Francis a jeho ,,stáleseneopakující “ se romány z dostihového prostředí …. . Kolik jej stály fantasie. Neopakovat se a nekouzlit…. .
    Trošínku mně ,,mate jazyk“, kterým vyprávíte příběh, ale já jsem ještě z generace strakatých a ne fialových krav a pevných linek a ne mobilů, jen bych se ,,přimluvil“ za tu starou, poctivou pilu do oblouku a provaz kolem pasu a obšírnější popis ,,babky s klestím“, neboť dnešní ,,babky“, již na klestí nechodí – do radiátorů jej nenastrkají, že.
    Jinak se mě to líbilo, je to milá oddechovka od nemoci ,,šílených volků“ v realitě za okny.
    Já spisovatelem již být nechci, jsem spokojený důchodce a líný, neboť píši ve zkratce: Ranní sex. Povzbuzení k probuzení.
    Ať Vám to ,,V/hodně píše“. S díkem, Vojta.

Napsat komentář: Thea Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2024 Literární alchymie

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑