Možná píšete (nebo byste psali) lépe, než si myslíte. Na tuto myšlenku mě přivedli absolventi podzimního kurzu tvůrčího psaní (na fotce), když sdíleli reference na kurz. Někteří z nich popisovali svou situaci před kurzem.
Třeba Míša Němcová napsala: „Víc než pět let jsem se na psaní nepodívala ani z dálky. I před tím to nebyla žádná sláva – psala jsem si do šuplíku, vymýšlela fanfikce, ale nikdy jsem doopravdy nic nedotáhla. Po pravdě jsem nevěřila, že mi kurz může nějak zvlášť pomoct, ale byla jsem ochotná to zkusit. Psaní mi chybělo. Katčin kurz pro mě byl jako otevření stavidel.“
Když jsem na podzim četla Míšinu povídku, vůbec by mě nenapadlo, že už před kurzem nepsala relativně intenzivně.
A takových případů bylo mnohem víc. Z referencí jsem zjistila, že řada účastníků původně moc nepsala. Ale povídky, které vytvořili, byly mnohem lepší, než bych v takové situaci čekala. A to mluvím o první verzi textu, ne o té vyladěné díky zpětné vazbě.
Myslím, že na hlavičku uhodila další z absolventek, Hanka Šipková. V rozhovoru, který jsem s ní dělala, zmínila, že začínající autoři často přešlapují na místě, píšou sami a vlastně se jim jejich texty nezdají dobré a nejsou si jistí svojí úrovní.
To je hodně výstižné a řekla bych, že to platí pro spoustu autorů. Chtěla jsem si to ověřit. Proto jsem na LinkedIn spustila anketu pro začínající autory, kteří ještě nic nepublikovali.
Níže vidíte výsledky, ale je třeba říct, že nejsou vypovídající. Hlasovalo příliš málo lidí. Nicméně si myslím, že podobně by mohlo dopadnout i hlasování většího vzorku.
Pokud máte nízké sebevědomí, pochybujete o úrovni svého psaní, nebo si myslíte, že není dostatečně dobré, nejste v tom sami.
Co s tím? Jak získat autorské sebevědomí?
Pamatujte na následující tři věci.
1. Pro autora je velmi těžké ohodnotit vlastní dílo
Od svého díla zpravidla nemáte potřebný odstup. Názor na text se také může dost měnit v závislosti na vaší náladě. Alespoň já to tak mám. Někdy mi moje povídka připadá fakt povedená, o tři dny později dost slabá a za dalších pár dní zase fajn. V textu jsem nezměnila ani řádku, jen se měnilo moje rozpoložení a vnímání textu.
Proto je dobré dát své příběhy přečíst dalším lidem. Používá se pro ně označení betačtenáři. Řeknou vám, co si o textu myslí, a vy můžete příběh ještě upravit. Vytipujte si vhodné lidi ve svém okolí a požádejte je o betačtení. Ale automaticky nečekejte, že každý vám dá přínosnou zpětnou vazbu.
Část úspěchu spočívá v tom, že jim vysvětlíte, co betačtení obnáší, že je pro vás důležitá upřímnost a velmi oceníte i upozornění na nedostatky. Pak uvidíte, jak se jednotliví betačtenáři osvědčí a příště případně oslovíte někoho dalšího.
Je dobré, když máte betačtenářů víc, protože se nestane, že by hodnocení zkreslil jeden nadprůměrně nadšený či kritický čtenář.
2. Vaše psaní může být lepší, než si myslíte
Když se do čehokoliv pouštím, obávám se, že to bude propadák a zároveň doufám, že to dopadne dobře. Tím dobře myslím takové standardní dobře – všechno klapne a průšvih to nebude. Přemýšlím v těchto dvou polohách: špatně vs. standardně dobře.
Ale většinou mě vůbec nenapadne, že by to mohlo dopadnout i nadstandardně dobře. Že to bude fakt skvělé. A v řadě případů to tak dopadne (ačkoliv předtím jsem na to vůbec nepomyslela).
Tím vám chci připomenout, že pokud se do psaní pustíte, existuje i možnost, že vaše texty budou po čase lepší, než se teď vůbec odvažujete doufat.
3. Počet připomínek betačtenářů neříká nic o kvalitě díla
Nedávno jsem dávala zpětnou vazbu studentce v literárním mentoringu. Její povídka měla osm stran a já jsem zanesla 74 poznámek či návrhů k úpravám. Možná by vás napadlo, že text nebyl moc kvalitní, když jsem k němu měla tolik komentářů.
Příběh byl naopak nadstandardně dobrý. Na celkový počet připomínek nemá cenu se dívat. Je nevypovídající.
Pokud jsou v díle zásadní logické vady, může betačtenář připsat jen tři komentáře, ve kterých na ně upozorňuje. Text ani víc komentovat nemusí, protože usoudí, že autor bude muset celé pasáže úplně přepsat, a proto nedává smysl řešit je detailněji.
Naopak pokud vidí, že je příběh fakt dobrý, můžete ho to motivovat, aby šel opravdu do hloubky a poukazoval i na ty nejmenší nesrovnalosti. Protože ví, že na takovém příběhu má smysl pracovat.
Pokud jste tedy dostali hodně připomínek od betačtenářů, nemusíte se z toho hroutit. Zaměřte se na jejich celkový názor na příběh.
Co si z toho vzít?
- Začínající autoři mnohdy nedávají své práce nikomu přečíst.
- Nejsou si jistí jejich úrovní, nebo si dokonce myslí, že jsou špatné. Jejich autorské sebevědomí je nízké.
- Ale vy sami většinou nedokážete své dílo objektivně zhodnotit.
- Potřebujete názor dalších lidí, ideálně několika. Díky nim zjistíte, jak si vaše dílo stojí.
- Dost dobře můžete zjistit, že sice mají náměty k vylepšení, ale váš text se jim líbí. Možná dokonce i víc než vám samotným.
- Opakovaná pozitivní zpětná vazba od čtenářů je osvědčený způsob, jak si postupně získat autorské sebevědomí.
Potřebujete zpětnou vazbu?
V tom případě by vás mohly zajímat moje kurzy tvůrčího psaní. Jsou zaměřené hodně prakticky a studenti v nich píší povídku. Následně na ni dostanou na ni zpětnou vazbu od ostatních účastníků. Díky ní zjistí, co se čtenářům na jejich příběhu líbí a čemu třeba nerozumí a co by chtělo ještě změnit.
Nejnovější komentáře