Autorka Jitka Ládrová ve fantasy kostýmu.

Svůj vlastní svět, ve kterém se odehrávají příběhy, má spousta autorů. Jitka Ládrová šla ale mnohem dál.

Založila literární soutěž Zpívající věže, do které mohou autoři posílat povídky odehrávající se v jejím fantasy světě. A vyhlášením výsledků to nekončí – nejlepší povídky ze soutěže vydává knižně.

Na poslední čtvrtý sborník s názvem Město králů vybírala peníze na Startovači. Zatímco mnohé knižní kampaně skončí neúspěchem, Jitce se podařilo vybrat dvakrát víc peněz, než původně plánovala.

O tom všem jsem si s Jitkou Ládrovou v únoru 2021 povídala v livestreamu na Facebooku (crowdfundingová kampaň tehdy byla cca ve třetině). V rozhovoru zazněly zajímavé tipy pro autory, a proto jsem připravila i přepis rozhovoru.

 

Nejlepší povídky vychází ve sborníku. Ten poslední doprovází i stylová mapa.

Tvoje literární soutěž funguje na poměrně netypickém principu. Jakém? 

Mám v rámci své tvorby vlastní fantasy svět, takže podmínkou pro povídku je, aby splňovala rámec tohoto světa. Občas se stane, že přijdou povídky, které tuto podmínku nesplňují. Většinou je ohodnotíme aspoň bodově, ale určitě to nejsou ty, které potom postupují do dalšího kola. Přece jen autor, který má se soutěžemi zkušenosti, si to načte a nemá problém podmínky přijmout.

 

Ty sis jako autorka vymyslela svůj fantasy svět s vlastními reáliemi. Takže účastníci soutěže pak tvoří právě podle těchto reálií, ale s vlastním příběhem? 

Ano, přesně tak. Ty reálie jsou vždycky shrnuté na webu. Nejdříve jsem je měla na svém blogu, a pak jsme je začali zveřejňovat přímo na webu soutěže. Pak už bylo na každém z autorů, jak to pojme. Případně pokud některý z autorů četl něco ode mě, tak to pro něj byla i určitá výhoda, protože přece jenom někde na webu nepopíšu tolik jako mezi řádky těch povídek.

Samozřejmě jsem autory nechtěla nutit, aby četli moje díla, protože by to bylo i dost narcistické, ale bylo znát, že autoři, kteří moje povídky četli, se pak i umístili výš.

 

Kolik povídek přišlo do posledního ročníku soutěže?

Přišlo přesně 19 povídek. Až na ten první ročník, který byl takový zaváděcí, nám vždycky chodilo kolem 20 povídek. U posledního byl asi malý problém, protože jsme přecházeli na nový web a možná jsme to autorům špatně komunikovali. Autoři pak překvapeně psali, že zjistili, že už soutěž proběhla.

Sborník vychází u nakladatelství Straky na vrbě.

 

Kolik porotců hodnotí ve tvojí soutěži? 

To se také docela měnilo. Poslední ročník hodnotilo 8 lidí, ale třeba jedna porotkyně se přidala až v průběhu hodnocení. Jinak jsme měli takové pevné jádro porotců a k tomu vždycky přizvali někoho nového, aby se to trochu obměnilo a bylo to i více objektivní. Obecně, čím víc porotců tím víc je hodnocení objektivní.

 

Jak to vlastně funguje? Co se děje s povídkami, když je autor pošle do soutěže? 

Hodnocení bylo nastavené tak, že pro ostatní porotce byly povídky anonymní. Já jediná jako organizátorka jsem věděla, kdo co napsal a komunikovala jsem s autory. Postup vypadal tak, že autoři svoje dílo odeslali elektronicky, tištěné verze jsme neměli. Povídky měly omezený počet znaků, takže jsem rovnou zkontrolovala, jestli ho splňují a pak autorům napsala, že je povídka přijatá.

Tím, že je tahle soutěž trochu specifická, tak jsem autorům nabízela i možnost konzultace. Když si nebyli něčím jistí, tak mi mohli napsat a zeptat se. Já jsem byla jako porotce asi nejméně objektivní člověk, protože jsem s autory byla předtím v kontaktu a k některým povídkám si vytvořila i vztah. Naštěstí tam byli i další porotci, takže můj názor nebyl převládající.

 

Jaký systém hodnocení byl v posledním ročníku? 

Používali jsme klasické bodové hodnocení 1 až 10 a bylo na porotcích, jak to pojmou. Klidně mohli dát 10 bodů jen jedné povídce, která se jim líbila nejvíc, nebo rozdat 10 bodů kolikrát chtěli. Potom jsme autorům sepsali písemnou zpětnou vazbu. Tu dávají stálí porotci, takže autor dostane nejméně 3 zpětné vazby. Jelikož sama píšu, tak vím, jak je to pro autora důležité.

 

Takže porotci udělí body, sepíšou zpětnou vazbu a pošlou všechno tobě. Co následuje dál? 

Výsledek se odvíjí od bodového hodnocení, slovní hodnocení je určené jen pro autory. Takže když jsem dostala všechna hodnocení, přiřadila jsem je k povídkám do tabulky a vyšlo mi pořadí.

 

Stalo se někdy, že měli autoři stejný počet bodů? 

Stalo. K něčemu takovému vlastně došlo snad v každém ročníku. Když to bylo u nižších příček, tak jsme to neřešili, ale v posledním ročníku to bylo právě u prvních dvou, takže jsme rozhodovali podle toho, která povídka dostala víckrát 10 bodů. Tenhle systém jsem viděla i u jiných soutěží, takže jsem po něm sáhla. Chtěla jsem mít první 3 místa seřazená poctivě, aby bylo jasné, kdo je opravdu vítěz.

Sborník otevírá vítězná povídka Tomáše Pytlíka.

 

Na jaké prvky se v textu jako porotkyně díváš? 

Dřív jsem to hodně řešila, teď to mám spíš líbí/nelíbí. Prostě takový pocit, který z povídky mám, a jestli mě to jako čtenáře chytne. Přišla jsem totiž na to, že když to hodnotím víc z pohledu autora a soustředím se na věci, jako je třeba časté opakování sloves, tak si ve výsledku tu povídku neužiju.

A jelikož vydáváme sborník, tak je pro mě hlavně důležité, aby příběh chytil i čtenáře. Potom se dívám i na reálie, zase hlavně kvůli tomu, že povídka má vyjít ve sborníku. Kdyby byla povídka hodně dobrá, ale nebyly tam reálie, tak třeba získá vyšší umístění v soutěži, ale do sborníku ji nepustím.

 

Stává se někdy, že povídka dostane od některého z porotců 10 bodů a od jiného naopak nízké hodnocení? 

Občas se to stávalo, ale ne často. Třeba jedna z porotkyní dala povídce 10 bodů a jiná přísnější třeba 5. Tam už byl rozdíl docela velký.

 

Čtete jako porotci povídky víckrát nebo jen jednou? 

To asi záleží na porotci. Já většinou čtu víckrát ty, u kterých pochybuju, abych jim třeba nějakým způsobem nekřivdila. U některých děl je to i potřeba, protože člověk je pochopí až při druhém čtení. Pokud mě povídka nezaujme na první čtení a jsou tam i chyby, tak jí většinou nevěnuju tolik času. Zásadní je, aby povídka zaujala, pak je porotce ochotný věnovat jí více času.

 

Už jsme zmínily, že když čtenář povídku napoprvé nepochopí, zřejmě to nefunguje. Jaké další chyby autoři v povídkách dělají? 

Většinou jsou u začínajících autorů typické chyby, jako je gramatika. Často jsou chyby také v reáliích. V téhle situaci si rozdělím chyby na dvě skupiny – ty, které jdou snadno odstranit, například špatně použitá měna, kdy stačí nahradit jedno slovo, a potom na logické chyby, které se odstraňují těžce.

U jedné povídky se například stalo, že na mé dotazy ohledně nějaké vnitřní logiky příběhu nebyla autorka schopná odpovědět, protože sama nevěděla. Na základě toho jsem povídku potom vyřadila. K častým chybám potom ještě patří přímá řeč, která dělá spoustě autorů pořád problémy.

Anotace k Městu králů.

O knižním crowdfundingu

Vydávat vítězné povídky ve sborníku není úplně běžné. Co tě k tomu přimělo? 

Když něco dělám, tak to chci dělat co nejlépe. Samotnou mě sborníky dost motivují a bylo mi líto, že by povídky ze soutěže měly jen tak někde ležet, tak jsem si řekla, že je vydáme. Šla jsem za Michaelem Broncem ze Strak na vrbě, jestli by mi to nepomohl vysázet. Nic víc jsem nečekala, ale nabídl mi, že povídky vydáme u Strak. Nadšení a energie, kterou projektu člověk dává, často přitáhne i další věci. U dalších ročníků jsem chtěla sborník udržet, a pokud možno se zlepšovat.

 

Jak dlouho si připravovala kampaň pro Startovač? 

Ono se to docela táhlo. Kdo mě sleduje delší dobu, tak ví, že jsem měla poměrně divoký rok. Původně jsem si myslela, že kampaň spustíme už někdy v srpnu, ale pak se nabalily další věci a najednou to nešlo.

Texty, které jsou u kampaně na Startovači, jsem měla ale hotové do 2 dnů, takže relativně rychle. Byl trošku problém je vysázet, protože jejich webový editor není zrovna intuitivní, ale nakonec jsem to zvládla. I finanční plán ke kampani šel docela rychle. Jelikož vydáváme několikátý sborník, tak už vím, co kolik stojí.

TIP: Pokud plánujete vlastní knižní kampaň, prohlédněte si tu Jitčinu – je skutečně povedená.

 

Co bylo z přípravy kampaně nejnáročnější?

Třeba s propagačním videem jsme měli docela štěstí. Tvořil ho vítěz soutěže Tomáš Pytlík, který se tímhle i živí. Občas je to hlavně o štěstí na lidi. Tým, se kterým celý projekt děláme, je fakt super. Třeba Jela Abasová do toho dává strašně moc a kolikrát zná reálie mého fantasy světa lépe než já. S takovým týmem to jde hned lépe.

 

Cílem kampaně bylo vybrat 48 000 korun, což se ti podařilo už za 6 dnů. Jaký to byl pocit? 

Sledovala jsem, jak suma naskakuje a pak se to nějak zastavilo. No a v pondělí ráno mi napsal bratránek, že gratuluje ke Startovači. Zkontrolovala jsem to a najednou už tam bylo 100 procent. Pocit to byl dobrý, ale ještě jsem to ani neoslavila, protože kojím, a hlavně na to ani není čas. Teď máme nový cíl, chtěli bychom vybrat vyšší částku a nahrát audioverzi aspoň dvou povídek.

 

Co pomohlo, aby se lidé o kampani dozvěděli? 

Nejvíc asi moje komunita na Facebooku. Měla jsem tam třeba soutěž a hodně fanoušků jsem blíž poznala. Když se člověk čtenářům věnuje a zná je, tak se mu ta investovaná energie vrátí.

 

Jaké máš v plánu propagační aktivity, aby se podařilo vybrat i na audioverzi? 

Mám adresář čtenářů, kterým plánuji poslat e-maily. Pak jsem zkoušela spolupráce na Instagramu asi se třemi profily, ale výsledky zatím nejsou takové, jak bych si představovala. Myslím si, že komunita na Instagramu mě moc nezná, takže to pak jde i hůř a lidi nejsou tolik ochotni přispět. Ještě plánuju spustit reklamu na Facebooku.

 

Sborníky se dají koupit i v knihkupectví, proč by si ji čtenáři měli koupit už teď v kampani? 

Dostanou podpis a věnování. K novému sborníku máme navíc mapu Města králů. Můj šikovný přítel dělá všechny ilustrace a udělal i naprosto úžasnou mapu města. Mapu dostanou jen ti, kteří si objednají knihu z kampaně nebo přímo ode mě.

(Sborník aktuálně seženete v knihkupectvích nebo si můžete objednat u Jitky na e-mailu jitka@ladrova.cz. Stojí 290 Kč a mapa je za 50 Kč. Pokud Jitce napíšete, že jste četli rozhovor na Literární alchymii, mapu získáte zadarmo.)

Detail z mapy k Městu králů. Autorem je Roland Havran.


Pozn: Další ročník soutěže Zpívající věže Jitka neplánuje pořádat, protože se teď chce víc věnovat vlastní tvorbě.

Související články:

Velký seznam literárních soutěží

Vojtěch Žák: První crowdfunding mi vybouchl, podruhé jsem peníze na román vybral [rozhovor]

Miroslav Žamboch: Do pořádného hrdiny musíte vložit kus sebe [rozhovor]