O tvůrčím psaní a literárních soutěžích

Jako když jezdí tank v uličkách Malé Strany. Přesně tak píšu

Americký tank.

Obr. č. 1: Tank dokáže vystopovat i poloslepý člověk – stejně jako i hloupější člověk pochopí článek v novinách.

Tímto originálním přirovnáním mě počastoval vedoucí mojí diplomové práce. Proč? Diplomku jsem psala příliš jednoduše a srozumitelně, a proto nepůsobila dostatečně „akademicky.“

To je asi problém, se kterým se potýká víc spisovatelů, novinářů nebo copywriterů. Umět psát text pro lidi a text pro akademiky jsou totiž 2 úplně odlišné věci.

Vysoká škola pro tankisty

A když už prý píšu jako tank, tak si to zrovna na něm ukážeme.

Skončíte střední a víte, že vás strašně baví řízení vozidel. Proto se přihlásíte na vysokou školu pro tankisty (novináře), abyste se to naučili sakra dobře. Když jakž takž zvládáte bezpečnou jízdu, pošlou vás na 3měsíční intenzivní výcvikový kurz.

Tam mnozí adepti zjistí, že při celodenním pobytu v tanku trpí silnou klaustrofobií a jdou se raději věnovat jiné práci. Další vydrží a s některými jsou instruktoři natolik spokojeni, že jim nabídnou zaměstnaní – jako se to stalo mě.

A pak jezdíte s tankem každý den a brzy získáte cvik.

Koťátko a noviny.

Obr. č. 2: Když to napíšete dost srozumitelně, přečtou si to (možná) i kočky. 😀

Novinový článek jako tank

Novinový článek a tank toho mají mnoho společného.  Představte si, že je trochu bláto a uličkami Malé Strany projíždí tank. Jeho pásy zanechají v blátě 2 velmi zřetelné stopy, po kterých může stroj následovat i člověk se silnými dioptriemi. Proto v tanku rádi jezdí řidiči, kteří chtějí své poselství srozumitelně předat velkému množství lidí.

Problém nastane, když vám ve škole seberou žurnalistický tank a posadí na akademickou jednokolku. Zadání zní: napište diplomovou práci. A strašně se diví, že po 5 letech, ve kterých jste trénovali řízení tanku, v ovládání jednokolky zrovna nevynikáte.

A my novináři a copywriteři (nebo alespoň já) se vztekáme, že jednokolka je naprosto hrozný dopravní prostředek. Aby čtenář zvládl následovat její úzkou stopu, musí se maximálně soustředit a běda, když zapomene doma lupu! Zatímco tank jezdí nejkratší možnou cestou, jednokolka si libuje v různých zajížďkách a odbočkách. Na její stopování si musí čtenář udělat hodně času.

A ve chvílích, když už propadáte beznaději, se ptáte: Proč to musí být složité, když to jde udělat i jednoduše?

Žurnalistický tank versus akademická jednokolka

Svět očividně potřebuje tanky i jednokolky. Přestože nemám složité akademické texty v oblibě, odborníci v nich vidí přínos. To je pochopitelné zvlášť v přírodovědných oborech.

Musím vám ale říct, že jsem jednou narazila ve fakultní knihovně na zajímavou informaci. Nejslavnější sociální antropologové byli prý ti, kteří napsali čtenářsky nejpřístupnější knihy. Takže i při psaní diplomky nemusí být na škodu myslet na „normálního“ čtenáře.

Promoce

Ale nakonec jsem to dobře zvládla a i já už mám „papír.“

Je to vlastně lichotka

Když mi vedoucí řekl, že píšu jako tank, který jezdí v uličkách Malé Strany, měla jsem z toho smíšené pocity. Když si 3 roky vyděláváte psaním na živobytí a editoři texty chválí, nejste zvyklí na kritiku svého stylu. Pak jsem si uvědomila, že je to vlastně lichotka.

Za těch pár let se mi už poutavé a srozumitelné psaní dostalo tak do krve, že se ho nemůžu zbavit. A to i když se o to snažím. Ale v jedné věci měl můj vedoucí pravdu. Tank se nehodí do úzkých akademických uliček.

Naštěstí má každý svobodnou volbu. Já chci psát čtivé a srozumitelné texty – ať už to jsou copywritingové články, povídky nebo příspěvky na blog. Proto už rozhodně nemám ambice vracet se do křivolakých uliček odborného textu.

Páni profesoři, nechte si své jednokolky, já mám tank a je mi v něm dobře.

Bonusové hlášky od mého vedoucího

„Nemůžete napsat politiky, musíte napsat politickou reprezentaci, aby to znělo trochu kultivovaně.“

„Máte to moc strohé, krátké věty zní jako usekané. Musíte to víc nakadeřit.“

„Někdy píšete jako tesař, který nepoužívá tesařskou sekeru, ale bagr, kterým to všechno naháže na hromadu.“

„Podmět vám s úžasnou pravidelností mizí, je vysušován jako pára po letním dešti.“

Tímto rozhodně nechci svého vedoucího nijak zesměšňovat. Naopak ho chovám ve velké úctě, protože dokázat navigovat tankisty jedoucí na jednokolce až do cíle, je opravdu náročná práce.


 

Související články

Jak vytřískat z vysoké školy co nejvíc

Jak jsem napsala 122 000 znaků

Seznam použitých obrázků

Obr. č. 1: M-3 Tank in Action by The U. S. Army, dostupné pod licencí CC BY 2.0.

Obr. č. 2: Newspaper kitty by Brittany Randolph, dostupné pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.

2 komentáře

  1. MarkétR.

    Výborný článek, který originálně vystihuje „akademickou“ zkušenost. Přesně tak jsem to měla taky – moje múza úpěla a byla hluboce nešťastná při všem tom čančání a akademické úzkoprsosti. 😀
    Pan vedoucí je teda poeta. 😀

    • Katka

      Tak to je dobrý pocit, vědět, že v tom nejsem sama. 😀

Napsat komentář: Katka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2024 Literární alchymie

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑