Zdeněk Svěrák u své pracovní nástěnky. Foto: printscreen dokument Tatínek
Napsal scénář k oscarovému filmu Kolja a na svém kontě má i fiktivního hrdinu Járu Cimrmana, kterého si lidé tak oblíbili, že ho zvolili „největším Čechem.“ Zdeněk Svěrák je mistr nad mistry a právě od takových se vyplatí učit.
Staňte se literárními švadlenkami
O své tvorbě Svěrák mimo jiné mluvil v dokumentu Tatínek. Hodně mě tam zaujala pasáž o prošívání textů. V dobře prošitém příběh totiž hlavního hrdinu obklopuje široká síť mezilidských vztahů. Díky ní příběh lépe funguje.
Uprostřed vztahové sítě je hlavní hrdina. Foto: prinscreen z dokumentu Tatínek
Svěrák to v dokumentu ukazuje na příkladu scénáře k Vratným lahvím:
- Napíše první verzi scénáře.
- Vztahy mezi postavami si znázorní na nástěnku.
- Střed tvoří hlavní hrdina, kterým je stárnoucí učitel Tkaloun.
- Na nástěnku dopíše jména dalších postav (ženy bývají červeně, muži modře).
- Téměř všechny postavy mají vazbu s Tkalounem. Proto je s ním propojí čárou. Mapa nyní vypadá jako hvězdice – v jejím středu je hlavní hrdina a od něj vedou všechny paprsky.
- Pak Svěrák dokreslí propojení mezi vedlejšími postavami (spojí kolegy z práce, manžele atd.) Tyto čáry jsou obvykle šikmé a hvězdici prošijí bočními vztahy.
- Nyní se Svěrák podívá, jak to vypadá se vztahy mezi postavami. Pokud je v některých místech hvězdice prošitá málo, může v druhé verzi z některých postav udělat příbuzné nebo sousedy, aby docílil dalších vztahů.
Kvalitně prošitý text vytvoří husté předivo vztahů. Díky tomu se hlavní hrdina nepropadne do vzduchoprázdna. Stejně tak to funguje i v reálném životě – každý se zná s každým. Váš kolega třeba v předchozí práci seděl v kanceláři se sestrou vašeho přítele a s vaší nejlepší kamarádkou se zdá ze základní školy.
Finální podoba Svěrákovy nástěnky. Foto: printscreen dokument Tatínek
Prošívání znala i Jane Austenová
Skutečného mistrovství v prošívání textů dosáhla Jane Austenová. Všechny její postavy pojí úzké příbuzenské nebo přátelské svazky. Vzpomeňte si třeba na Pýchu a předsudek.
- Hlavní hrdinka Elizabeth Bennetová nejdřív nemá ráda pana Darcyho.
- Elizabeth požádá o ruku otcův bratranec pan Collins.
- Ona ho odmítne a tak si pan Collins vezme její nejlepší přítelkyni Charlotte Lucasovou.
- Elizabeth jede novomanžele navštívit. Pan Collins je farářem na panství lady de Bourghové. To je teta pana Darcyho.
- Díky tomu se Elizabeth opět setká s panem Darcym a jejich vztah se může dál vyvíjet.
Kromě toho, že prošitý text působí uvěřitelně a zabydleně, je i dobrou pomůckou pro autora. Díky husté síti bočních vztahů na sebe mohou hrdinové šikovně narážet na různých místech.
Vztahová mapa v Pýše a předsudku
Všechny vedlejší postavy mají vazbu s hrdinkou Elizabeth.
V druhé fázi jsem zakreslila vztahy mezi ostatními postavami. Příběh je tak dobře prošitý, že se v této fázi mapa stává dokonce nepřehlednou.
Podobné prošívání textů dobře využijete při psaní románů, protože v povídkách není obvykle tolik postav, ani prostoru.
I Zdeněk Svěrák má někdy pocit, že píše blbě
A na závěr se s vámi ještě podělím o zajímavé postřehy o tvůrčím psaní, které Zdeněk Svěrák v dokumentu zmiňoval.
Důležité je začít psát. Cokoliv. „Tím, že se rozepíšu a dám na papír nějaká písmena, něco asociuji a začnu vytvářet postavy. A ono se to hne. Říkám si: ‚Dobře, blbče, že sis k tomu sedl, jinak bys na to nepřišel.‘ Teprve psaním to napíšeš.“
O procesu psaní. „Psaní je zápas o ty pravý slova. Je to střídání takové úzkosti, že to píšu blbě, a radosti, že jsem to našel.“
Přidejte se do komunity tvůrčích psavců a sledujte Literární alchymii na facebooku.
Související články
10 článků o tvůrčím psaní, které by si měl přečíst každý začínající autor
Moc pěkný článek. Dokument Tatínek jsem neviděl, takže díky za vypíchnutí zajímavých myšlenek.
Ahoj Honzo, jsem ráda, že se článek líbil.
Páni, moc děkuji za tento článek. Přesně něco takového jsem teď, v čase zcela ultimátní tvůrčí krize, potřebovala. Pan Svěrák je úžasný, zbožňuji ho z mnoha nejrůznějších důvodů, ať už pro jeho psaní, charisma, moudrost, nadhled, laskavost… Takže opravdu nevím, jak je to možné, že jsem dokument ještě neviděla. Určitě to napravím. Ještě jednou moc díky za inspiraci a přeji krásné pondělí 🙂
K
Ahoj, tak jestli ti to nějak z tvůrčí krize pomůže, je to bezva. Svěráka mám taky moc ráda a vážně mě uklidňuje vědomí, že i tvůrce jeho formátu má o sobě stále pochybnosti a že je to vlastně úplně normální. 🙂
Já nyní vytvářím příběh, ve kterém chci všech šest ústředních postav vzájemně propojit a je no neskutečně náročné, abych se neopakovala a nezacházela do extrémů. Naštěstí už mi zbývá už jen pár vazeb 🙂
Tak jestli máš 6 skutečně důležitých postav, může to být opravdu náročné. Držím palce. 🙂
Tak o prošívání textů slyším poprvé… Vlastně moment. Vždyť prošívám pokaždé, když připravuji nějakou hru. Dokonce je kvalitní prošití tak důležité, že si na to kamarádi vyvíjí vlastní aplikaci, kde se dá prošívat kolektivně 🙂
Jasně, ve hrách je tvar výsledné pavučiny jiný, protože každý má svoji vlastní hlavní postavu, ale princip je stejný.
A jako programátor v tom poznávám základní návrhové pomůcky – entitně relační diagram (vztahy mezi entitami – to o čem je článek) a stavový diagram (diagram událostí ve videu). Kdybych byl ještě na škole, tak by se o tom dala zpracovat minimálně bakalářka – literární příběh jako matematický model. 😀
Pro zajímavost přidávám odkaz na první seznámení s aplikací k takovému prošívání. Není hotová, takže ještě není možné ji vyzkoušet.
https://www.youtube.com/watch?v=CVrOlHbf3ak
Tak to je dobrý postřeh, že člověk prošívání využije i jinde než v literatuře. Larita vypadá vážně zajímavě, snad se ji tvým kamarádům podaří dokončit. 🙂 Pojem entitně relační diagram zní vážně strašidelně! 😀