Literární alchymie slaví narozeniny. Je to už déle než rok, co jsem publikovala první článek a vím, že jsem se tehdy vydala dobrým směrem. Navíc i já jsem nedávno oslavila narozeniny a tak je nejlepší čas ohlédnout se za uplynulým rokem.
Tvůrčí psaní
Kurzy
Podařilo se mi uspořádat 3 kurzy tvůrčího psaní,1 ve Vyškově a 2 v Brně. Moc mě bavilo setkávat se s mladými lidmi, se kterými toho mám hodně společného, radit jim, diskutovat společně a doporučovat si navzájem knížky. Z kurzů vznikly 2 sborníky, které si můžete prohlédnout tady.
Blog
Za rok jsem publikovala 52 článků. Na webu je 125 komentářů a na Facebooku má Alchymie 195 fanoušků. Doufám, že vás brzy bude 200! Pravidelně tam třeba sdílím zajímavé články o psaní.
Vytvořila jsem přehled literárních soutěží, který obsahuje 62 soutěží. Tušili jste, že jich vůbec tolik existuje? To by byl čert v tom, abyste v některé nezabodovali, ne? 😉
Články, který vám možná unikly, ale neměly by:
Tři věci, které se můžete naučit od Umberta Eca
Leonard Medek: Stále čekám na honorář za první knihu
Proč číslo 3 tak skvěle funguje
Jak vytřískat co nejvíc z vysoké školy
Nejkontroverznější článek: Recenze na nový časopis Talent o tvůrčím psaní
Jeden z nejpopulárnějších článků (překvapivě): Pět nejlepších receptů pro spisovatele
Povídka
Je to chvíle, na kterou čeká každý autor. Vyšla mi první povídka v papírovém časopise. Hurá!
Editování románu
Přivydělala jsem si editováním spolužákova románu Než se pěšec stane králem. V lednu se snažil přes Hithit vybrat peníze na papírové vydání. Pokud jste totiž začínající autor, vydavatel po vás může chtít zaplatit část nákladů. Bohužel se mu sehnat potřebnou sumu nepodařilo a tak plánuje vydání v elektronické podobě. Rozhodně doufám, že to dotáhne do konce, abyste si román mohli přečíst i vy. Stojí za to.
Škola a práce
Diplomka
Konečně je to za mnou. Co víc k tomu dodat? Zajímalo by mě, jestli někdo rád vzpomíná na dobu, kdy psal diplomku. Já k nim patřit nebudu. Ale důležité je, že už jsem magistra a moje vysokoškolská studia jsou u konce.
Končím v novinách
Sotva jsem novinařinu dostudovala, tak ji už věším na hřebík. Dalo by se nadneseně říct. Po 3 a půl letech totiž končím v Brněnském deníku Rovnost. Existuje chytrá databáze Newton, která spočítala, že za tu dobu mi vyšlo 1509 článků. To je opravdu slušné číslo! Poznámkami k nim jsem zaplnila těchto 31 bloků.
Nicméně na psaní jsem nezanevřela a bude mě živit i nadále. Budu dělat copywriterku pro jednu brněnskou agenturu.
Nejsem zrovna párty typ, ale v jednom jsem měla jasno. Až budu z Rovnosti odcházet, musím uspořádat rozlučkový večírek. Naštěstí končí i jeden kolega, takže jsem mohli uspořádat párty společně. Všechno zdárně dopadlo a děkuji všem, kteří přišli.
Od milých kolegů jsem dostala begonii, poukaz na hamburgery a krásnou novinovou stranu. Nevím, jestli je to tak zvykem i v jiných novinách, ale u nás, když odchází někdo, kdo byl v redakci déle, tak mu ostatní vyrobí falešnou titulní stranu. Jsou na ní jeho fotky a články o něm. Nechápu, jak ji dokázali tak krásně napsat, ale je úplně na míru, vtipná a trefná. Jedním slovem boží. Moc mě potěšila. Ale bohužel vám ji neukážu, na to je příliš interní.
Bonusové zážitky z cest
Měla jsem to štěstí a vyšlo mi několik dovolených. Mám spoustu krásných fotek, ale nebudu vás s nimi unavovat. Snímky jsou vždycky nejzáživnější pro toho, kdo se pobytu účastnil. Z každé cesty ale vybírám pár netradičních zážitků, které mi uvízly v paměti.
Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko
Při cestě do Chorvatska jsme přespávali v jižním Rakousku a večer se vypravili na krásnou 70 metrů vysokou rozhlednu Pyramidenkogel. Když jsem vyšli nahoru, začala se nad jezerem sbírat bouřka. Foukalo a rychle se zatáhlo. Fascinovaně jsme to pozorovali, protože já mám bouřky opravdu ráda. Nikdy jsem se jich nebála, na fotce můžete vidět můj nadšený výraz.
Na druhou stranu je jiná věc pozorovat je z terasy za domem a jiná z nejvyšší dřevěné rozhledny na světě. Chtěli jsem pro jistotu s bráchou sejít dolů. Už jsme nahoře zbyli úplně poslední. Asi po 2 patrech nás zastavil hlídač, že na nekryté schodiště nemůžeme. Pod vrcholem rozhledny bylo schodiště zastřešené a poslal nás zpět do kryté chodby.
Vtipné bylo na tom, že neuměl jinou řeč než němčinu, kterou zase neovládáme my, takže jsme si moc nerozuměli. Ale pochopili jsme, že chce, abychom sjeli výtahem. Jenže ten nejezdí na zavolání, ale jen v určitých intervalech. Venku už lily úplné provazce deště, s rozhlednou lomcoval vítr a nad jezerem létaly blesky. Živly se předváděly v plné síle. Na vyhlídkový ochoz byly dveře na fotobuňku, které se stále otvíraly a hlídači nešly mechanicky zavřít. Takže i dovnitř se řinula voda. Nakonec přece jen přijel výtah a my se dostali dolů. Ale byl to docela adrenalin.
Po cestě nazpět z Chorvatska jsme se na pár nocí zastavili ve Slovinsku. Je to tam nádherné. Miluji jezera, zeleň a hory kolem nich. Bydleli jsme u Bohinjského jezera a snídali na balkoně s výhledem na Julské Alpy. Ráno dole po ulici chodila žena s dětmi a hnali na pastvu asi čtyři krávy. Ty měly zvonce a už z dálky je bylo slyšet. Kde to ještě dneska uvidíte?
Bohinjské jezero je krásné. Má však jednu a to opravdu velkou nevýhodu. Nedá se v něm koupat. Tedy dá, ale tak pro Němce, kteří jsou zvyklí na Balt. A možná i pro ně by to bylo studené, protože já jsem se v Baltu koupala na Rujáně a bylo to o dost teplejší než tohle. Jezero je totiž ledovcového původu a nikdo se v něm masově nekoupe. Bylo hodně vedro a brácha se chtěl jít koupat. Ale jen když půjdu taky. Nakonec jsem se nechala ukecat a převlékla se do plavek. Bylo to fakt sado. Zvládla jsem udělat jen 3 tempa a lezla jsem z vody ven. I po tak minimální době mi příšerně mrzl zadek.
Šumava
Další část prázdnin jsem strávila na Šumavě ve Velharticích, fotky jste mohli vidět v tomto článku. To největší dobrodružství nastalo po cestě zpět. Před Znojmem jsme vyvařili vodu v chladiči. A protože nejsme žádní odborníci, mysleli jsme, že prostě došla voda. Máma s bráchou v hustém dešti šli koupit destilku na nejbližší benzinku. Naštěstí nebyla moc daleko. Nalili jsme ji a mysleli, že už vše bude v pohodě. Jaká mýlka! Voda se začala zase vyvařovat. Teď už bylo jasné, že problém je jinde. Přetrhl se nám klínový řemen. Nakonec už nešlo ani nastartovat, takže domů jsme jeli na tomto krásném vleku.
Malá Fatra
Na začátku května jsem byla na Malé Fatře. Vypravili jsme se i na túru kolem osady Jánošíkovci. V ní se narodil a žil slovenský národní hrdina Juraj Jánošík. Čekali byste bufet s párky v rohlíku, zmrzlinou a infocentrum s pohledy? Omyl, Jánošíkovci jsou bohem zapomenutý kraj. A je to možná dobře, protože je to neuvěřitelně působivé a autentické místo. Připadáte si tam jako ve skanzenu. Jen po vás nikdo nechce vstupné a polovina domů je na zboření. Asi 2 domy v osadě jsou stále obydlené, další 3 slouží jako chaty. A zbytek starých chalup je opuštěných. Všimli jste si, že kravská lebka má na hlavě láhev vodky? Mimořádně poetické místo. Proto vám ukážu ještě 2 fotky.
A jaký bude druhý rok Literární alchymie?
Určitě skvělý! Tady jsou mé plány. Uvidíme, jak to s nimi dopadne, ale já doufám, že dobře.
Podzimní kurz
Chci uspořádat v Brně další kurz tvůrčího psaní. Ideálně na podzim. Musím však sehnat nové prostory, protože DDM Junior, kde jsme se scházeli loni, zavírá. Je to škoda, protože mělo ideální polohu přímo u hlavního nádraží. Ráda bych otevřela kurz i pro dospělé.
Pitevna
Ráda bych připravila další články do Literární pitevny. Přiznám se, že jsem neodhadla časovou náročnost přípravy článků. Skončilo to jen u první dílu, který se týkal Jména růže od Umberta Eca. Ale měla jsem na něj opravdu dobrou odezvu a vím, že několik lidí z textu dokonce čerpalo do referátů a podobně.
Průvodce fantasy Brnem
Na začátku jara jsem vás seznámila se svým plánem na vytvoření průvodce po místech v Brně, kde se odehrávají fantasy romány. Stačila jsem dát dohromady seznam knih, ale pak mi to toho přišlo dokončování diplomky a státnice. Nicméně jsem na projekt nezapomněla a začínám načítat potřebné knihy.
Nejnověji jsem přečetla román Léky smutných, který se odehrává u brněnské přehrady.
Držte mi palce a budu moc ráda, když budete dál číst moje články. Díky.
Pane jo, za ten rok jsi toho stihla opravdu hodně a počet článků, které jsi publikovala v Rovnosti, je opravdu veliký! Nedivím se tedy, žes popsala tolik sešitů. Dovolené byly určitě také moc pěkné a k magisterskému titulu gratuluji! 🙂
Těším se na články z Literární pitevny! 🙂 A do druhého roku přeji jen to nejlepší! 🙂
Děkuji moc za přání, to vždycky potěší. 😉