O tvůrčím psaní a literárních soutěžích

Recenze na nový časopis Talent o tvůrčím psaní

Titulní strana časopisu Talent

O tvůrčím psaní bych si mohla číst skoro do nekonečna a už delší dobu jsem uvažovala o předplacení tematického časopisu. Jenže u nás žádný takový nebyl. Dokonce jsem se asi před dvěma měsíci dívala, co vychází v zahraničí. V nabídce jsou zajímavé tituly a říkala jsem si, že bych si i procvičila jazyk. Jenže pak jsem si nebyla jistá, jestli by se to mi to vůbec v angličtině chtělo celé louskat a objednání jsem odložila na neurčito.

Takže když jsem zjistila, že agentura Mám talent, za kterou stojí autorka učebnic kreativního psaní Markéta Dočekalová, začíná vydávat časopis o tvůrčím psaní, byl ten správný okamžik. Rozhodla jsem se na zkoušku objednat první číslo.

Časopis Talent vychází elektronicky čtyřikrát ročně. Jedno číslo stojí 90 korun a má 43 stran.

Co se mi v časopisu líbí:

  • Že vůbec něco o tvůrčím psaní začalo u nás vycházet.
  • Grafická úprava vypadá profesionálně.
  • Text s Irenou Obermannovou. Co si budeme nalhávat, celebrity lákají. Místo žánru story bych však upřednostnila rozhovor.
  • Právní poradna zaměřená na autorské problémy. Může se hodit, každý nemá kamaráda právníka.
  • Seriál o copywritingu by mohl být zajímavý. Bohužel první díl je  úvodní, takže zároveň z mého pohledu naprosto o ničem.
  • Rozhovor s člověkem z nakladatelství Fragment o tom, jak přijímají rukopisy a co právě hledají.
časopis o tvůrčím psaní - Talent

Grafická úprava je fajn.

Co se mi nelíbí:

  • V časopise o tvůrčím psaní bych čekala opravdu nadprůměrnou úroveň článků. Teď nemluvím o obsahu ale o vybroušeném stylu. Představuji si, že takové texty budou jako pralinka z pravé čokolády, která se rozplyne na jazyku, hladce sklouzne do krku a zanechá lahodný pocit. Článek o literárních kavárnách však začíná takto: „Kavárnu jako prostor lze nahlížet z pohledu historického, společenského, kulturního a v kombinaci všech uvedených, ale i dalších hledisek (např. architektonické, urbanistické, metaforické).“ Vtipné je, že o pár stránek dál se dočtete, jak je důležitá skvělá první věta. Mimochodem, tušíte někdo, co to je metaforická funkce kavárny?
  • Nelíbí se mi rubrika Tipy a triky pro vaše psaní. Vypadá přesně jako strana z ženského časopisu. Jsou tam fotky ponožek, trenýrek a vína, které doplňuje krátký obecný popisek. Informační hodnota nula. Vypadá to, že bylo potřeba zaplnit stranu.
Stránka tipy - časopis Talent.

Stránka vpravo je podle mě úplně navíc.

Co mi chybí:

  • Výrazně praktický článek o tom, jak psát. Články o psaní tam samozřejmě jsou, ale spíš obecnější povahy. Jde například o text  „Kde vzít čas na psaní“ a „Šest tipů, jak se stát lepším autorem.“ Tomu, co mám na mysli, se nejvíc blíží článek Jak se vyhnout klišé, který si můžete přečíst i na internetu. Takové materiály bych v čísle uvítala klidně i dva. Mám ráda, když je teorie ukázána na příkladu špatného textu, který můžu porovnat s vylepšenou verzí. To mi připadá opravdu praktické. Líbilo by se mi něco na způsob tohoto přínosného článku o prvních větách, který napsal můj spolužák Vojta. Starší (moje 😉 ) generace si asi vzpomíná, když ještě v časopise Pevnost vycházela Astonova literární dílna. Lidé tam zasílali krátké povídky a spisovatel Ondřej Neff je přepsal. Vyšly obě verze a člověk si udělal dobrou představu, jak pracovat s příběhem, aby ho dostal na vyšší level. Podobné věci čekám i od magazínu o tvůrčím psaní.
  • Součástí časopisu je i prostor pro literární pokusy začínajících autorů. Kvůli délce však lze z prózy zveřejňovat jen úryvky. Mě by se víc líbily fejetony. Tohle vtipné a úderné povídání ze života mám opravdu ráda a jejich výhodou je, že jsou kratší a mohly by být otištěné celé. To platí i pro povídky.
  • Do budoucna by bylo fajn, kdyby časopis nesklouzl k tomu, aby se stal PR tiskovinou agentury Mám talent. To by velmi snižovalo jeho hodnotu. Knihu lze dostat na pulty i jinak než přes zastupování touto společností. Proto doufám, že v příštích číslech redaktoři vyberou na rozhovor se začínajícím autorem někoho, kdo se prosadil odlišným způsobem. Existuje celá škála možností a já si o nich ráda přečtu.
článek v časopise Talent

Článek o tom, proč od klávesnice vyrazit do reálného světa.

A verdikt?

Přestože jsem dost psala o nedostatcích, celkově jsem s časopisem spokojená. Zásadní a dosud utajenou pravdu o tvůrčím psaní jsem nezjistila, ale bylo by bláhové něco takového čekat. Myslím, že hlavní výhodou takového časopisu je, že může člověka k psaní nakopnout. Když si přečtete návodné články a příběhy ostatních psavců, kteří vytrvali a vyplatilo se jim to, je jednodušší odolat pokušení zapnout si večer film. Jednodušeji se přinutíte sednout k rozepsané povídce.

Magazín stojí devadesát korun. Pokud by člověk měl tuhle částku platit každý měsíc, mohlo by to pro někoho být moc. Jednou za čtvrt roku ale nemám problém za cenu jednoho menu v restauraci načerpat trochu motivace pro psaní.

Časopis si můžete prolistovat tady.


Jak se líbil Talent Vám? Napište mi do komentářů, jsme zvědavá na Vaše postřehy.

PS: V magazínu vychází i stručný přehled literárních soutěží. Pokud Vás zajímá něco podrobnějšího, velký přehled najdete tady na Alchymii.

14 komentářů

  1. Markét R.

    Díky za super recenzi, už jsem ji vyhlížela a ty jsi napsala opravdu vydatnou a šťavnatou. 😉
    Nějak se mi potvrdily moje obavy a časopis si nejspíš nekoupím, Myslím, že články z vlastní zkušenosti s psaním dokáží skvěle podat blogeři, ať už ti naši tuzemští nebo v zahraničí. Z celého Talentu mám prostě pocit té PR tiskoviny, jak píšeš. Navíc se mi zdá, že v něm najdu takové ty začátečnické tipy, kterých je plný internet a které se omílají pořád dokola. Ale uvidím, kdybych náhodou neměla co číst… 😉

  2. Letopisec

    Nemohu si pomoct, ale ten časák působí jako dobře napsané reklamní médium pro prodej dalších služeb vydavatele. Geniální na tom je, že přestože je to reklamní nosič, tak se sám zaplatí.

    Docela to vypadá, že je tady prostor pro vytvoření něčeho, co bude trochu kvalitnější. Jen to asi bude chtít pár blogerek a blogerů, kteří to toho dají více srdce a praktických zkušeností. A také někoho, kdo to bude celé koordinovat. Katko a Markéto, nevíte o někom? 🙂

    • Markét R.

      Díky za důvěru, v takovém časopise bychom se s Katkou vážně vyřádily. 😀

  3. Markéta Dočekalová

    Hezký dobrý den všem.
    V prvé řadě díky za čas, který jste napsáním recenze věnovala prvnímu číslu časopisu TALENT. Je nutné hned na začátku říci dvě věci:
    1) Není na světě časopis ten, aby se zavděčil čtenářům všem a ani to není náš cíl.
    2) Časopis není a nemůže být ani učebnice, ani kurz.

    A teď již konkrétně k tomu, co píšete. Vezmu to postupně, když dovolíte:

    – To, co je v časopise publikováno o spisovatelce Ireně Obermannové je rozhovor. Rozhovor jako žánr totiž má několik různých forem zpracování (což byste se například dočetla ve skriptech různých fakult žurnalistiky nebo v odborných učebnicích). Forma otázka x odpověď je jen jednou z nich, jde buď o tzv. klasický rozhovor nebo rozhovor zpracovaný. Kromě těchto dvou však existují i další formy a my jsme si vybrali jednu z nich, neboť se nám zdála zajímavější, než forma klasická. Z hlediska žánru je to však rozhovor.

    – Ano, seriál o copywritingu je dílem úvodním a tomu také odpovídá jeho obsah. Těžko od úvodu čekat něco jiného. Je stále hodně čtenářů, kteří vůbec neznají ani slovo „copywriting“, nevědí, co to vůbec je apod. Pomalejší rozjezd není na škodu. Koho úvod nudí, přeskočí a počká si na díl, který bude odpovídat jeho znalostem. To je bohužel úděl každého časopisu – čtenáři v něm listují a přeskakukují. Čtou jen to, co je zajímá. A je to tak správně. Nikdy není možné najít jednu univerzální úroveň pro všechny. Vždy se bude stávat, že pro někoho bude určitý text „moc snadný“ a pro jiného „moc složitý“.

    – Pěkně výše řečené dokazuje právě článek o literárních kavárnách, který kritizujete. Na první uváděné větě je „jiné“ jen to, že obsahuje řadu odborných výrazů. Text je psán odbornějším jazykem, trošku jinak, než ostatní texty v časopise (více intelektuálně). Z mého pohledu je to správně, protože svým jazykem i stylem nabízí čtení opět pro trochu jiné čtenáře. Váš ohlas však paní redaktorce určitě předám a věřím, že u dalšího dílu si dá nejen na první větu 🙂 ještě větší pozor.

    – Tipy a triky je úsměvná rubrika našeho časopisu. Pokud jde o zaplnění stránek, tak s tím skutečně problém nemáme. Mnoho materiálů se nám do prvního čísla ani nevešlo a museli jsme je přesunout do dvojky. Tato stránka je oddychová, vylehčující, z hlediska grafiky přispívá také „k rozbití velké masy textu“, která u tohoto typu časopisu vždy hrozí. Aby časopis vypadal dobře i po grafické stránce, potřebuje také takové stránky. Navíc mnohé tipy a triky mohou i pomoci. Nemusí vše být jen „hutný a vážně myšlený text“. Nechceme být nudný časopis ani intelektuálně zaměřený časopis. Cílem je být čtivým a moderním populárně naučným časopisem, jako je to v případě našich zahraničních kolegů. I u nich podobné „legrácky“ čtenář najde.

    – Schází vám výrazně praktický článek o tom, jak psát. Takových článků je v tomto čísle hodně. Opět záleží jen na představách konkrétního čtenáře a na jeho potřebách. Ty má každý jiné. Velmi mnoho autorů zápasí v prvé řadě s tím, že si nedovedou najít na psaní čas a nedokážou se přinutit pravidelně psát. Také nevědí, co to vlastně znamená „psát pravidelně“, jestli je to denně, nebo jednou týdně apod. Toto téma trápí více, než polovinu všech autorů, a to nejen těch začínajících. Jde tedy o velmi pratický článek. Vám připadá obecný, i když je velmi konkrétní a obsahuje zcela konkrétní rady. Jinými slovy, článek neřeší ani váš problém, ani vaše potřeby. Oslovil vás text o literárním klišé, který je z hlediska praktického zaměření zcela shodný s článkem předchozím, jen je věnován jinému tématu. Těch témat, o kterých budeme psát, je velmi mnoho. V prvním čísle nemůžeme obsáhnout vše. Nabízíme koktejl, ve kterém si dle mého (našeho redakčního) názoru vybere každý – od začínajícího autora, až po toho pokročilejšího. Nikdy ale nikoho neosloví všechny texty, což je u časopisu normální. Tím spíš, že úroveň autorů, kteří nás budou číst, se bude velmi lišit. Nejsme a nechceme být učebnice, a to je důležité si uvědomit. Jsme populárně naučný časopis pro „znalostně velmi širokou skupinu“ a tomu bude vždy odpovídat náš obsah.

    – Určitě nebudeme v časopise analyzovat texty a přepisovat je do opravené podoby apod. K tomu jsou určené dílny tvůrčího psaní. Náš časopis touto cestou rozhodně nepůjde – nejdou touto cestou žádné ze zahraničních, anglicky psaných časopisů, které pro autory vycházejí. Něco takového do populárně naučného časopisu nepatří.

    – Jak jsem již zmínila, článků na nejrůznější témata budou hromady. Ve druhém čísle se například budeme zabývat nejčastějšími chybami začínajících autorů, přípravným obdobím před psaním knihy, nebo co by měl autor udělat pro svou knihu aby se na trhu neztratila po té, co vyjde (neboť v ČR vychází každý rok cca 18 tisíc knih).

    – Fejetony občas publikovat budeme, ale spíš pro odlehčení, nikoliv jako ukázky literárních prací. Chceme ukazovat skutečně části děl, která nás zaujala na našem portálu http://www.mamtalent.cz nebo která zastupujeme a nabízíme nakladatelstvím. To má několik důvodů. Za prvé jsou to díla, o kterých si myslíme, že by mohla uspět. To je pro čtenáře zajímavé a určitě stojí za to podívat se, jak takový text vypadá, o kterém si agentura myslí, že by měl na trhu šanci. Za druhé tím zvyšujeme i šanci těchto autorů, že si jich třeba některý nakladatel všimne.

    – Celé recenze si velmi vážím. Za jedinou nefér a nehezkou poznámku považuji větu o tom, že: „Do budoucna by bylo fajn, kdyby časopis nesklouzl k tomu, aby se stal PR tiskovinou agentury Mám talent.“ Časopis je vydáván literární agenturou Mám talent a vždy to z něj bude vidět. Pokud někdo považuje za PR fakt, že se chceme časopisem pokusit dát zelenou i schopným autorům, které zastupujeme a snažíme se jim pomoci proniknout na literární trh, tak ať. To nás netrápí. Naším cílem je tyto autory podporovat a proto jim prostor dávat budeme. Jsou to autoři, kteří jsou talentovaní a zaslouží si to. A ti, kteří již uspěli a knihu díky naší agentuře vydali, si zase zaslouží abychom jim věnovali pozornost. Mohou být velmi inspirujícími příklady pro další autory. Mimochodem, v rubrice ÚSPĚCH, o které je tu řeč, v prvním čísle máme rozhovor s Lukášem Pazderou o jeho knize Láska v Česku. I když Lukáš vydal knihu díky našemu projektu „Mám talent“, nechť laskavě sám čtenář posoudí a nebo napočítá, kolik vět je v celém velkém rozhovoru o tomto projektu nebo snad o naší agentuře obsaženo. To samozřejmě neznamená, že nedáme prostor i jiným autorům, pokud se s námi spojí nebo pokud je objevíme. Rozhodně je však naší prioritou dávat prostor autorům, kteří buď publikují na našem portálu http://www.mamtalent.cz nebo je zastupujeme. Na tom nevidím nic špatného. Uvědomme si, že celý časopis TALENT je PR naší agentury, ovšem v tom nejlepším slova smyslu, nikoliv ve smyslu, v jakém to uvedla autorka recenze. I právní poradna, kterou autorka chválí, je naše agenturní právní poradna. To nevadí? Používáme tedy dvojí metr? Časopis není (a neplánuje být) žádným reklamním médiem ve smyslu v jakém to autorka použila. Rozhodně však za ním stojí literární agentura Mám talent a to vždy bude z časopisu vidět. Naše redakce je na to naopak hrdá. Každý čtenář velmi záhy zjistí, že obsah časopisu je populárně naučné a velmi užitečné čtení a žádné přihlouplé PR texty. To je velmi důležité rozlišovat.

    Ještě jednou díky za čas i prostor, který nám byl recenzí věnován a zdravím všechny příznivce tvůrčího psaní.
    Markéta Dočekalová, šéfredaktorka časopisu TALENT

    • Katka

      Zdravím, paní Dočekalová,
      jsem ráda, že jste si našla čas a reagujete na recenzi. Většině Vašich komentářů rozumím. Mám však ještě nějaká doplnění.

      U copywritingu mě neoslovil obsah, nicméně chápu, že první díl je takové úvodní povídání. Naopak u kaváren jsem měla výhradu k formě. Jak jste uvedla, Talent je populárně naučný časopis. Proto čekám, že články budou informačně přínosné a zároveň se budou lehce číst. V textu o kavárnách jsou zajímavé informace a rozhodně mi nevadí poznámkový aparát. Na můj vkus je ale článek napsaný zbytečně příliš odborným jazykem.

      Tipy a triky. Chápu, že v časopisech takové oddechové strany bývají. Tato má ale pouze grafickou funkci. Podobně podle mě slouží i strana s anketou. Člověk se tam také nedozví žádné přínosné informace, ale alespoň se pobaví. Proto se stránkou ankety nemám problém jako s tipy a triky.

      K PR tiskovině. Ano, časopis vydává agentura Mám talent a vždy to bude na časopisu vidět. To chápu. Tento „podpis“ je pro mě ale přijatelný jen do určité míry – v prvním čísle pro mě byla akceptovatelná. Jako čtenář preferuji médium, které mi přinese informace z celého spektra knižního trhu a nebude upřednostňovat jen jeden typ obsahu. (Proto jsem vyjádřila naději, že se tato míra nebude zvyšovat.) Myslím, že teprve potom má většina čtenářů pocit, že se jim vyplatí za informace zaplatit. Protože proč si kupovat PR? Firemní magazíny jako třeba Albert bývají naopak zadarmo.

      Přeji, aby se dařilo, protože kvalitní český časopis o tvůrčím psaní jenom uvítám.

  4. Tomáš Štambera

    Celkově mi přijde nápad vydávat v Česku časopis pro spisovatele jako naprostý nesmysl a obálka s Obermannovou a tvoje recenze mi to jen potvrdily 😉

  5. Lenny

    „Za jedinou nefér a nehezkou poznámku považuji větu o tom, že: Do budoucna by bylo fajn, kdyby časopis nesklouzl k tomu, aby se stal PR tiskovinou agentury Mám talent.“ … „Uvědomme si, že celý časopis TALENT je PR naší agentury, ovšem v tom nejlepším slova smyslu, nikoliv ve smyslu, v jakém to uvedla autorka recenze.“

    Obávám se, že tímto to paní šéfredaktorka zabila. A to ani nemluvím o tom, že poučovat zákazníka/recenzenta, že to co napsali se teoreticky taky jmenuje rozhovor, tak ať neremcá a doučí se to, je taky slušný faul.

    Díky za recenzi.

  6. Věrka

    Recenze je odborný analytický žánr a nevidím vůbec nic špatného na tom, že paní šéfredaktorka reagovala na napřesné žánrové označení / zařazení textu o paní spisovatelce Obermannové. Naopak, je to zcela na místě. Podobně jako jsem si ze zvědavosti přečetla chválený text o prvních větách a zděsila jsem se, že autor ani neumí rozpoznat budoucí čas. I to je na místě poznamenat. A velmi se mi líbí jedna důležitá věc: Obě dámy, jak autorka recenze tak šéfredaktorka časopisu, spolu zde diskutují na úrovni a velmi korektně. Za to dík. To se bohužel už nedá říci o některých ohlasech v diskusním fóru. Jo a ještě mě pobavil ohlas, že vydávat u nás takto zaměřený časopis je nesmysl. Proto jich po světě tolik vycházi, že? Proč by zrovna u nás vycházet nemohl? Naopak! Aspoň to někdo zkouší. Kritizovat je vždy jednodušší, než se o něco pokusit. Učebnice paní Dočekalové jsou skvělé a proto věřím, že časopis se bude zlepšovat. První číslo je vždy střelba do tmy. Pak přijdou ohlasy a teprve druhé, třetí a čtvrté číslo ukáže, jak se TALENT našel a jestli jeho úroveň stoupá. Dělají ho profíci, tak věřím, že z časopisu vyroste príma čtení. Také jsem si koupila první číslo a tak, jak píše autorka recenze, neměla jsem problém, že by šlo o PR. To tedy opravdu ne. Nejsou tam žádné PR texty. I mně by však vadilo kdyby šlo jen o PR čtivo. Ale jednička taková skutečně není.

    • Letopisec

      Věrko, píšete, že „…Nejsou tam žádné PR texty.“ No já nevím, ale nemáte pocit, že celý Talent jako celek je jedno velké PR? 😉
      Koneckonců i paní Dočekalová to ve své reakci přiznává. 🙂

      A když už jsme u toho, tak i samotná reakce paní Dočekalové je opět čistokrévné PR. Mistrně (myšleno bez jakékoliv ironie) vytvořila nový „článek“ pod původním textem autorky blogu. V podstatě jí musí naprosto vyhovovat možnost se takto vyjádřit – ve výsledku získala skvělý prostor na docela zajímavém blogu, kde tímto mohla zdarma umístit svou „reklamu“ ve formě trvalých odkazů a vysvětlujících textů na agenturu, kterou zastupuje.

      K poznámce Lenny, na kterou v úvodu reagujete – vnímám to stejně jako ona. Nepřišlo mi úplně korektní to mentorování, které je předmětem kritiky. A to především právě proto, jak velký rozdíl je mezi profesní úrovní paní Dočekalové (špička v republice ve svém oboru) a autorky blogu. Čekal bych tam trochu více nadhledu.
      K popisovanému logickému rozporu, ke kterému se Lenny vyjadřuje, asi nemá smysl nic psát – je nepřehlédnutelný.

      A než teď na mne začnete drštit síru, že něco kritizuji, tak to celé ještě trochu za sebe upřesním: Smekám před tím, jak dokázala paní Dočekalová reagovat na tento článek a jak z něj dokázala vytěžit maximum pro sebe a svou agenturu.
      Velmi se mi líbí, jakým způsobem vede PR své agentury (jehož součástí je nejen Talent, ale teď už také i celá naše diskuze zde). Je z toho cítit profesionalita, velmi mnoho zkušeností a velká řemeslná zdatnost.
      Zároveň to ale nic nemění na věci, že to celé vnímám jako budování dalšího prodejního kanálu pro produkty a služby agentury paní Dočekalové. Koneckonců, jak jste sama napsala – „dělají ho profíci“. 🙂

  7. Jana CM

    Jsem moc ráda za recenzi, o časopise jsem nevěděla a téma mě vždycky zajímá. Obsah tedy zatím nemohu posuzovat, ale grafika se mi dle náhledů zdá neprofesionální (zastaralá).

    Nejvíc mě ale pobavil komentář paní Dočekalové… Recenze celkově vyznívá pozitivně, věřím, že by si na jejím základě mnozí čtenáři časopis koupili, ale Vaše reakce (ta přiznaná i nepřiznaná) a urputná snaha se obhajovat na úkor autorky názoru, která je Vaším zákazníkem (!), mě může přesvědčit jen o tom, že byste zrovna poučení o zmiňovaném PR potřebovala Vy. 🙂

  8. Ivana Závozdová

    Myslím, že paní Dočekalová by udělala lépe, kdyby místo nekonečného a nudného elaborátu na téma „My to děláme správně a vy ostatní tomu nerozumíte“, poděkovala za názor a cenné podněty. Od odbornice na tvůrčí psaní bych očekávala něco čtivějšího, vtipnějšího a také méně gramatických chyb!

  9. Knižní přátelství

    Skvělá recenze. Nad časopisy o tvůrčím psaní mě nikdy nenapadlo uvažovat. Vážně jsem si nemyslela, že něco takového vůbec existuje. Trávím tolik času hledáním kvalitních knih v českém a anglickém jazyce, že mi už nezbývá čas přemýšlet nad texty podobného rázu. Avšak Tvoje postřehy a zdůvodnění, proč o takový časopis stojíš, mě přesvědčily, že by mohlo být skvělé si něco takového přečíst… 🙂 Pravdou ale je, že mě většina odborných textů absolutně nebaví. Najít totiž takový, co by se četl, jako když se čokoládová pralinka rozpouští na jazyku, je velice těžké. Přiznám se, že se většinou nedokopu ani ke čtení recenzí knih, ačkoli je sama ráda píšu. Doposud jsem totiž nenarazila na takové, které by mě po přečtení úvodní věty nutily číst dál. Tobě se to však podařilo. Přečetla jsem si Tvoji recenzi na časopis Talent úplně celou a ještě k tomu mě to bavilo. Píšeš hrozně zajímavě, svižně a čtivě. V Tvých článcích není nic, o co by se čtenář zadrhával. Nejsou v nich ani nudné pasáže, naopak jsou velice úderné a zábavné. Pokračuj v tom, co děláš. Jde ti to opravdu báječně… 🙂

    • Katka

      Díky za tolik slov chvály… 😀 Jsem moc ráda, že se Ti recenze líbila a že se dobře četla.

Napsat komentář: Knižní přátelství Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2024 Literární alchymie

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑