Autorka Literární alchymie.

Rozhovor s mnou vyšel v literárním časopise Čaj.

Online kurz tvůrčího psaní má své limity, novináři jsou špatně placení a nejdůležitější je dobrý příběh. I o těchto věcech jsem mluvila v rozhovoru, který se mnou vedl Václav Franc z časopisu Čaj (Časopis autorů Jičínska). Text vyšel v říjnovém čísle měsíčníku. Na webu Literárního spolku v Jičíně si můžete přečíst starší čísla časopisu.

“Věřím, že ke mně vhodný námět jednou přijde sám!”

Rozhovor – Kateřina Foltánková

Při hledání literárních soutěží jsem na internetu narazil na zajímavé stránky s názvem Literární alchymie, na kterých jsem zjistil, že jejich pravidelné aktualizace, a nejen to, pečlivě připravuje Kateřina Foltánková. Přiznám se, že mi toto jméno nic neříkalo, ale začetl jsem se do přiloženého životopisu, následně autorce napsal a dnes vám přináším rozhovor s ní.

Dalo by se čekat, že při jejím mládí, snad neprozradím příliš, když napíši, že se narodila po „sametu“, nebude curiculum vitae bohaté, ale opak je pravdou. Na stránkách Literární alchymie se dozvíte nejen o literárních soutěžích, ale i o tvůrčím psaní. Jsem rád, že Vám můžu prostřednictvím mých otázek a Kateřiných odpovědí představit brněnskou autorku, které držím palce v jejím literárním směřování.

Bez lásky k literatuře by zřejmě nevznikly vaše zajímavé stránky, nakonec přiznáváte se na nich, že ráda čtete. Jaký druh literatury vás zajímá? Máte svoje oblíbené autory?

Úplně nejraději čtu fantasy, sci-fi a detektivky. Mám také ráda historické romány a příběhy ze současnosti. Nejdůležitější pro mě je, aby měla kniha silný a dobrý příběh. Pak nezáleží na tom, jaký žánr to je.

Vyjmenovat oblíbené autory je těžké, protože si nutně nevzpomenu na všechny. Z fantastiky mám ráda Stephena Kinga, Neila Gaimana, Brandona Sandersona nebo Miroslava Žambocha. Miluji Harryho Pottera a líbí se mi i nové detektivky z pera J. K. Rowlingové. Jinak u detektivek mám ráda klasiku jako je Agatha Christie a Dick Francis. Z historických románů jsem si oblíbila Mary Renaultovou.

Jak moc vás četba ovlivňuje ve vlastní tvorbě?

Četba mě ovlivňuje výrazně, protože když čtu skvělý román, nemám v hlavě volné místo pro vlastní příběh. Proto když tvořím, tak obvykle nečtu. Dobrá literatura je pro mě inspirující v tom, že nastavuje laťku kvality. Ve vlastním psaní se k ní pak snažím přiblížit.

Časopis Čaj

V Čaji najdete rozhovory s autory, povídky a básně.

Psaní je pro vás zřejmě životní potřebou stejně jako dýchání. První úspěchy na soutěžích přišly záhy. Které to byly a jak moc vás „nakoply“ do další činnosti?

První soutěž jsem vyhrála v sedmnácti letech. Byl to pro mě velká motivace, protože najednou jsem zjistila, že obstojím ve srovnání s ostatními. A to každého určitě nakopne, aby se dané činnosti věnoval víc. Když se úspěchy dostavují opakovaně, vyloučí to i jistý faktor náhody.

Jak moc vás ovlivnil kurz tvůrčího psaní u spisovatelky Lucie Lukačovičové?

Zjistila jsem, že dostat zpětnou vazbu od někoho zkušeného, je velký přínos. Jsem z Vyškova, což je okresní město poblíž Brna. Žádný kurz tvůrčího psaní tam v té době nebyl (a stále není) a já měla k dispozici jen kusé materiály z internetu.

Lucie Lukačovičová byla patronkou druhé soutěže, kterou jsem vyhrála, a právě na předávání cen jsem se dozvěděla, že vede i dálkové kurzy tvůrčího psaní. Zpětná vazba byla přínos, ale díky této zkušenosti vím, že online kurz má své limity. Chybělo mi hlavně setkávání s podobně naladěnými lidmi.

Žurnalistika a přesun do Brna

Takže  volba  studia žurnalistiky byla vlastně předem daná? Nebo jste koketovala s jinou vysokou školou? Jak vaše studia pokračují?

Žurnalistika vůbec nebyla předem daná. Lákala mě, ale nedokázala jsem si představit, že by se introvertka jako já, mohla stát novinářkou. Dlouho jsem neměla jasno v tom, kam si podat přihlášku. Na začátku čtvrtého ročníku jsem si uvědomila, že psaní je opravdu moje silnější stránka a že ji chci dál rozvíjet. V Česku není na veřejných školách jiný obor, který by se psaní věnoval, než je žurnalistika. Studia jsou už úspěšně za mnou, v červenci jsem odpromovala na Masarykově univerzitě.

Jak je studiu žurnalistiky náročné? Stíháte při studiu další činnosti? Píšete do novin? Víte, na tu žurnalistiku se ptám především proto, že jsem jeden čas  na střední škole taky uvažoval o žurnalistice, ale nakonec jsem skončil někde úplně jinde (jsem zubařem).

Myslím si, že žurnalistika patří spíš k lehčím oborům. Nevzpomínám si na žádného spolužáka, kterého by vyhodili, protože učivo nezvládl. Nejtěžší bývá dostat se vůbec na školu, protože o žurnalistiku je enormní zájem. Přijímací kritéria jsou nastavená opravdu vysoko.

Studium rozhodně není jen za docházku, ale další aktivity se dají stíhat dobře.  Například na rozdíl od oborů na filozofické fakultě máme málo předmětů. Magisterské studium je ještě méně časově náročné než bakalářské. Studenti zvládají bez větších problémů na půl úvazku pracovat. Stejně jsem to měla i já, když jsem tři a půl roku pracovala jako novinářka v Brněnském deníku Rovnost.

S volbou zubařiny jste určitě nesáhl vedle. Novináři v regionech nejsou moc dobře placení. Z hlediska tvůrčího psaní má navíc žurnalistika jednu velkou nevýhodu. Když člověk v práci deset hodin denně píše, není lehké najít večer síly na psaní vlastních příběhů.

Rozhovor v časopise.

Odpovídala jsem i na otázky o mých kurzech tvůrčího psaní a o blogování.

Lekce tvůrčího psaní

Vedete kurzy tvůrčího psaní v Brně, jak takový kurzu vypadá? Kde se dá do něj přihlásit? Jak je třeba finančně náročný?

Klasický kurz má deset lekcí po dvou hodinách, ve kterých probíráme jednotlivá témata z oblasti tvůrčího psaní. Dlouho jsem vedla skautský oddíl a vím, že předávat vědomosti nudnou „školní“ cestou je úplně zbytečná práce. Proto se snažím, aby moje kurzy byly zábavné a plné praktických cvičení. Na těch se každý nejvíc naučí.

Zhruba v polovině kurzu zadám společné téma, na které kurzisté vypracují povídku. Na tomto delším útvaru zkusí uplatit všechny nabyté znalosti. Hotové texty si na hodině předčítáme a každý ode mě a od spolužáků dostane podrobnou zpětnou vazbu. Následně mají účastníci ještě čas zapracovat poznámky a vybrousit text k dokonalosti. Pak z povídek vytvořím sborník, který na poslední hodině slavnostně pokřtíme.

Do kurzu se dá přihlásit přes moje stránky Literární alchymie, kde jsou vypsané aktuální termíny. Cena se pohybuje kolem dvou tisíc korun, ale vždy záleží na konkrétním kurzu.

A co absolvent kurzu získá?

Samozřejmě spoustu znalostí, ale za důležitější považuji jiné věci. Jsem ráda, když studenti odchází s tím, že psaní není věda. Všichni jsou na hodinách schopni na moje někdy záludná zadání vytvořit slušné texty. Zvládnou to jen tak za deset minut bez jakékoliv přípravy. Pak si uvědomí, že to dokáží i doma.

Důležitý je i fajn zážitek ve společnosti stejně naladěných lidí. Tvůrčí psavci jsou často introvertní knihomolové, kteří se v běžné společnosti necítí příliš dobře. Na kurzu zjistí, že rozhodně nejsou sami a to je moc dobrý pocit. Přítomnost ostatních autorů taky dokáže skvěle nakopnout k vlastnímu psaní.

Jako fyzickou věc si každý odnese jedno vydání sborníku z kurzu. Spolupracuji s výtvarnicí Janou Šprtovou, která nám vždy vytvoří originální obálku na míru.

Dokonce jste zasedla v porotě literární soutěže. Jste příkladem člověka, který jen nenaříká, ale dělá neuvěřitelné věci. Jak vás berou účastníci kurzů? A jak vás inspirovala tvorba ostatních autorek a autorů? Objevila se mezi nimi nějaká nadějná hvězdička?

Mluvit za ně nemůžu, ale doufám, že jako spřízněnou duši. Nedělám si nárok na absolutní pravdu, zvlášť v literatuře by něco takového bylo opravdu nesmysl. Tykáme si a s některými jsem v kontaktu i po skončení kurzu. Jsem moc ráda, že se vše nese v přátelské a neformální rovině.

Inspiruje mě hlavně jejich nadšení a zapálení pro věc. Moc mě těší, že se mezi kurzisty objevilo i pár opravdových talentů. Jen student už vyhrál dvě literární soutěže. Ale všichni mí studenti byli určitým způsobem nadaní, žádné kopyto jsem ještě neučila. Talent se hodí, ale myslím si, že ještě víc je potřeba vytrvalost a snaha neustále se zlepšovat.

Psaní blogu je relax

Nedávno vám vyšla povídka Odsouzenec v časopise Lžička v šuplíku. Přiznám se, že tento časopis neznám. Můžete nám jej blíže představit?

Lžička v šuplíku je literární časopis studentů a absolventů bohemistiky v Olomouci. Vychází v tištěné i elektronické formě. Najdete v něm především poezii a prózu začínajících autorů. Nechybí ani rozhovory a recenze.

V rámci Magnesie Litery byla poprvé vyhlášena cena pro nejlepší blog.  I vy jste blogerkou. Myslíte si, že se dá i v této kategorii soutěžit? Jak je pro vás psaní na blog důležité? Máte představu, kolik lidí vaše stránky čte? Jaké jsou reakce?

Soutěžit se v ní asi dá, ale musí být obtížné dělat nominace. Existuje seznam vydaných knih za uplynulý rok, ale seznam kvalitních blogů nikde k dispozici není.

Psaní na blog je pro mě hodně důležité, protože mě moc baví. Nejvíc se mi líbí, že si sama rozhoduji o tom, jak bude web vypadat a co na něj napíšu. Většinou je to pro mě relaxace. Při psaní příspěvků na blog je také výhoda v tom, že rychle dostanu odezvu od čtenářů. Psaní povídek je běh na mnohem delší trať.

Například na začátku července jsem na Literární alchymii měla denně kolem stovky návštěv. Když zveřejním nový článek a sdílím ho na sociálních sítích, návštěvnost bývá i dvojnásobná. Naprostá většina reakcí je příznivá. Jsem ráda, že články lidi baví nebo jim přináší něco nového.

Návštěvníky nejčastěji zajímá seznam literárních soutěží, který mám na webu. Se svými studenty probírám na kurzu i literární soutěže a radím jim, jak zvýšit šance na úspěch. Loni jsme jim chtěla dát tipy na pár aktuálních soutěží, ale zjistila jsem, že nikde na webu není kvalitní a aktuální seznam, ze kterého bych mohla čerpat. Proto jsem vytvořila vlastní.

Co zrovna píšete? Chystáte se na něco většího? A máte představu, že kromě novinařiny jednou napíšete svůj velký příběh? O čem by ten příběh měl být?

Mám rozpracovanou povídku s pracovním názvem Finnegan a rorýs. Vím, jak příběh skončí, ale ještě jsem nevymyslela, jak nejlépe vygradovat děj. Doufám, že se mi povídku podaří brzy dokončit.

Ráda zkouším i nové věci a momentálně je to dětský komiks. Pracuji na scénáři s detektivním námětem.

Jako snad každý autor bych jednou ráda napsala román, ale zatím se na to nechystám. Ještě nemám velký příběh, který by stál za dlouhé vyprávění. Zatím vůbec netuším, o čem by měl být, ale věřím, že ke mně vhodný námět jednou přijde sám.


V Čaji také otiskli moji povídku Šípky u staré cesty. Už brzy ji najdete i na Literární Alchymii.