Se spisovatelem Miroslavem Žambochem jsem si povídala na veletrhu Svět knihy Praha.
Představte si, že čtenáři mají natolik rádi vaše knihy, že se složí na to, aby se jedna z nich zfilmovala. Právě to se stalo autorovi drsné fantasy a sci-fi Miroslavu Žambochovi, který patří mezi nejúspěšnější české žánrové spisovatele.
V rozhovoru nechybí rady pro začínající psavce a Žamboch poradí, co nejvíc pomohlo jemu samotnému.
Na filmovou adaptaci vašeho postapokalyptického románu Drsný spasitel vybral režisér Jaroslav Šetek na Startovači přes 250 000 Kč. Jak to vypadá s natáčením?
Stále ještě pokračuje, ale štáb chce film letos dokončit. Sám jsem moc zvědavý na výsledek. Zatím jsem viděl jen jednotlivé záběry. Nejvíc záleží na tom, jak bude film sestříhaný a jestli bude mít tu správnou atmosféru. První ukázky by se měly promítat v létě na Festivalu fantazie v Chotěboři.
Obálka románu Drsný spasitel.
K filmu jste napsal scénář, mnozí spisovatelé se tomu přitom vyhýbají. Proč jste do toho šel?
Nechtěl jsem, aby člověk zvenčí posunul příběh někam jinam. Ale film nebude úplně stejný jako kniha. Uvědomil jsem si, že musím některé části pozměnit a oklestit boční dějové linie.
Drsný spasitel i vaše další knihy jsou plné zajímavých hlavních hrdinů. Jak je tvoříte?
Do každé postavy dám kus sebe. Ale zároveň vždy vložím i zárodek něčeho, co sám nemám. A taky se snažím, aby byl hrdina komplexní a nebyl jen plochou postavou. Moji hrdinové jsou silní a takoví, jaký bych chtěl být já sám. Protože psát o slaboších by mě nebavilo. (Víc si o tvoření postav můžete přečíst na Žambochově blogu.)
Psaní po večerech
Je vám 44 let a napsal jste 39 knih. Nepozorujete, že se některé motivy ve vašem díle opakují?
Neřekl bych. Ale i kdyby ano – no a co? Existuje jen omezený počet základních typů příběhů.
Malý výběr ze Žambochových knih.
Jak zvládáte psát tolik knih?
Špatně. Dřív jsem psal knihu ročně, ale teď už mám rodinu a zvolnil jsem. Někdo večer po práci sedne k televizi, já k počítači.
Psaní sice každého spisovatele musí bavit, ale často je to docela dřina.
To ano, však na to taky nemám každý večer. A když přece jen píšu, tak jsem někdy po té „zábavě“ dost unavený.
Vaše knihy jsou úspěšné, neuvažoval jste, že byste šel na volnou nohu? Nemusel byste psát jen po večerech.
Pak bych si ale nemohl psát úplně to, co chci a musel bych zvažovat komerční stránku věci. Když jsem napsal Predátory, všichni mi tvrdili, že téma dinosaurů je tak zprofanované, vyčerpané, že to bude propadák. No a co, stejně jsem si je napsal …
Úvodní citát z Drsného spasitele.
Rady pro začínající autory
Spolu s Jiřím Walkerem Procházkou jste založil knižní sérii agent JFK. Celkem už vyšlo šestatřicet dílů, na kterých se podílelo i dalších osmnáct autorů. Právě vy s nimi většinou konzultujete jejich rukopisy. Jak taková spolupráce vypadá?
Chyby v ději opravíme hned v prvním nástřelu. A na stylistice se dá pracovat průběžně. Obvykle podrobně opoznámkuji několik stran, případně někde navrhuji alternativní možnosti. K autorům, kteří přispívají do série Agent JFK, přistupujeme opravdu individuálně – kromě honoráře dostanou i zpětnou vazbu a balík rad. Samozřejmě ti, co to potřebují, nemluvím o zkušených bardech. To jinde není. Nebojíme se spolupracovat i s mladými autory a několika z nich jsme už pomohli etablovat se.
Co vám osobně pomohlo nejvíc se v psaní zlepšit?
Určitě rada, kterou jsem kdysi dávno dostal od redaktora Jaroslava Jirana. Řekl mi: „Když se ti něco líbí, čti to opakovaně a přemýšlej, proč je to tak dobré.“ Mám rád třeba detektivky od Chandlera, které jsem ze studijních důvodů četl pětkrát i šestkrát.
To je určitě dobrá rada, také jsem ji zkoušela. Ale je to možná až překvapivě těžké. Stávalo se mi, že když jsem knihu četla podruhé, stále jsem se do ní začetla a přestala vnímat strukturu.
V tom případě je dobré číst román vícekrát a třeba i s velmi dlouhými odstupy.
Část Drsného spasitele se odehrává v postapokalyptické Ostravě.
Co dalšího byste poradil začínajícím autorům?
Naučte se pravopis, čtěte a buďte kritičtí.
Co si představujete pod pojmem být kritický?
Autor musí být se svým dílem na 100 % spokojený. Pokud není, nemá cenu ho pouštět ven.
A už jen poslední otázka. Na jaké vaše další knihy se můžou čtenáři těšit?
Na román Zakuti v oceli, což je pracovní název. Možná ho úplně překopu na V ocel zakuti nebo tak nějak. Jde o postapokalyptickou science fiction. Původně měly být v hlavní roli tanky, ale to se nějak nepodařilo. Místo nich jsou tam inteligentní dinoboti, hezké holky a … jen jeden tank. Dále na román ze světa JFK, pracovní název JFK a města mrtvých z cyklu JFK a Temní bohové. A to je zatím vše, víc dopsáno nemám.
Medailon: Miroslav Žamboch
- Narodil se 13. ledna 1972.
- Pracuje jako inženýr v Řeži u Prahy.
- Napsal 39 knih. K jeho nejznámějším patří Líheň, příběhy o Koniáši a Drsný spasitel.
- Je spoluzakladatel české knižní série Agent JFK.
- Jeho romány vychází i jako audioknihy.
- Napsal scénář k filmové adaptaci svého románu Drsný spasitel. Premiéra by měla být podle ČSFD v roce 2017.
Koniáš vzdoruje i mé děravé paměti
Možná to taky znáte. Víte, že jste tu knihu před lety četli a pamatujete si, jestli se vám líbila nebo ne. A snad si ještě vybavíte jednu scénu a to je všechno. Alespoň mě tahle knižní zapomnětlivost postihuje docela často.
Ale Žambochův Koniáš, konkrétně román Na ostřích čepelí, byl tak dobrý, že ho černá díra mé paměti pohltit nedokázala. A to už něco znamená. Takže jestli váháte, kterou z jeho 39 knih začít, tento román je dobrá volba.
Související články
Pokud máte chuť na další spisovatelské rozhovory, tady je nášup:
Kadlečková: Mycelium jsme propagovala v kostýmu mimozemšťana [rozhovor]
Medek: Na honorář za první knihu stále čekám [rozhovor]
Pamatujete, jak Žamboch mluvil o opětovném čtení dobrých textů? Tímto způsobem jsem zkusila rozpitvat Jméno růže od Umberta Eca.
Líbil se vám spisovatelský rozhovor a rádi byste si přečetli i další? Jeden mám právě rozpracovaný. Sledujte Literární alchymii na facebooku a dozvíte se o něm hned, jak vyjde.
Napsat komentář