Detektiv v mnišské kutně hledá knihu, kvůli které se umírá.

Jednou měsíčně v e-mailovém klubu pro knihomoly doporučuji knihy, které mě nadchly, a občas pošlu i vlastní povídku a zajímavosti z mojí tvorby.  Níže najdete celý text desátého dílu, který původně vyšel 22. října 2020. ⬇️


Ahoj knihomolové,

seznamte se s Vilémem z Baskervillu, bývalým inkvizitorem. Není úplně typickým zástupcem své profese. Nikdy nikoho neupálil a přestože silně věří v Boha, zároveň hodně spoléhá na logické myšlení. Ve čtrnáctém století je to docela nezvyklý úkaz.

Vilém, hlavní hrdina románu Jméno růže od Umberta Eca, přijíždí do severoitalského kláštera. Doprovází ho mladý mnich Adso z Melku.

Krátce před jejich příjezdem jeden z řádových bratří zemřel podivnou smrtí a opat požádá Viléma o vyšetření případu.

Jenže smrti se v opatství zalíbilo. Postupně umírají další řeholníci a jejich úmrtí vždy nese znamení jedné ze sedmi polnic apokalypsy. Mezi mnichy se začíná špitat o ďáblově díle. Vilém tomu ale nevěří a stopy ho vedou do klášterní knihovny.

Kniha má neuvěřitelně bohatý jazyk – já jsem si oblíbila třeba přirovnání „byl neklidný jako Jidáš v noci na Zelený čtvrtek“. Mluva hrdinů je mírně historizující a díky tomu příběh působí velmi autenticky.

Jméno růže je román s mnoha vrstvami. Kromě detektivní linky hraje důležitou roli vyjednávaní s papežem a spory o to, co je a co ještě není kacířství. Díky tomu nám Umberto Eco překládá komplexní obraz mnišského života ve středověku.

Ještě si pamatuji, jak jsme se na gymplu učili, že Jméno růže je postmoderní román. Tehdy jsem moc dobře nechápala, co to znamená, a představovala jsem si, že je to nesrozumitelné čtení pro intelektuály.

Tak to jsem se dost spletla. Kniha je velice čtivá a já jsem byla napjatá, jak to celé dopadne. Příběh se mi dokonce líbil natolik, že jsem pro studenty tvůrčího psaní podrobně rozebrala, jak funguje.

V mé analýze se dozvíte třeba, proč autor:

  • zvolil název Jméno růže, když v knize žádné skutečné růže nefigurují,
  • vydává knihu za přepis středověkého rukopisu Adsa z Melku
  • a proč čeští cenzoři v osmdesátých letech vypustili z románu zmínku o Praze.

Součástí rozboru je i úplná analýza zápletky – tato spoilerová část je v článku označená, ale i tak si dejte pozor, ať si zbytečně neodhalíte rozuzlení.

Co je nového: říjen 2020

🔹 Přečtěte si moji povídku Šípky a trní

minulém e-mailu jsem vám popisovala svoje trampoty s ilustracemi pro fantasy povídku Šípky a trní. Už jsou úspěšně za mnou a můžu vám představit výsledek!

Obálku pro povídku mi zpracovala ilustrátorka terezaisweird. Tady v e-mailu vidíte náhled určený pro Facebook, hlavní obálka vypadá ještě trochu jinak (najdete ji u mě na webu).

A o čem je samotná povídka? Představte si, že se večer vracíte polní cestou z výletu. Najednou padne mlha a v cestě vám stojí podivné stvoření, které vás nechce pustit dál.

Právě v této situaci se ocitnou moje hrdinky. Celou povídku jsem zveřejnila zdarma na webu, takže velmi snadno zjistíte, jak to s nimi dopadlo. 😉

🔹 Čtenáři e-mailového klubu vyšel cestopis

Můj spolužák ze žurnalistiky a čtenář tohoto e-mailového klubu, Kuba Venglář, procestoval kus světa a právě mu vyšla kniha Místa, kam se nechodí.

Kuba se rád se toulá mimo hlavní turistické oblasti a v jeho cestopisu najdete spoustu zábavných příběhů z odlehlých horských údolí či zapadlých uliček. Své zážitky prokládá úvahami o tom, jaké to je cestovat sám nebo jak se vypořádat s kulturním šokem.

Začněte také odebírat klub pro knihomoly

Přečetla jsem stovky knih. Vím, že času na čtení není nikdy dost, a proto u mě nenajdete žádné recenze na špatné nebo průměrné knihy.

Vybírám jen ty nejlepší, které mě chytily za srdce a nadšeně na ně vzpomínám i po letech. Jednou měsíčně vám tyto literární klenoty doporučuji v e-mailovém klubu pro knihomoly.

Podívejte se, jaké další knihy jsem už v e-mailovém klubu doporučovala a přihlaste se k odběru, abyste nezmeškali nové tipy. (Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit.)